Jak jsem u nás za humny hledal sukulenty

[Petr z Čech]

Nedávno tu na fóru probíhala diskuse o netřescích či netřeskovcích, jak je komu libo, na téma na jakých to vlastně podložích tyto zajímavé sukulenty rostou. Nedalo mi, oprášil jsem historická data oblasti, kde žiji (železnohorské podhůří) a docela mne překvapilo na kolika místech v naší zapadlé oblasti byl jejich výskyt v minulosti zaznamenán. Samozřejmě je třeba vzíti na zřetel, že tyto rostliny snad již od nepaměti byly člověkem sbírány a mnohde se opět vracely za lidského přispění na místa, kde původně nikdy nerostly, říká se tomu zplanění z kultury, ale to se již dnes jen těžko rozliší a mnoho lokalit, zejména v nižších nadmořských výškách a v blízkosti lidských obydlí je tomuto zplanění připisováno. Železnohorské podhůří, třeba zrovna na rozdíl od vlastních Železných hor, nepatří zrovna mezi často zkoumané (rozsáhlé výzkumy často pouze amatérské probíhaly v 80.letech minulého století a na ně asi již nikdo nenavázal, krom lokálních účelových analýz) ani nijak obzvláště chráněné či davy turistů navštěvované území, proto mne ani tak moc nepřekvapilo, že hned na první publikované lokalitě kam jsem se vypravil jsem již vůbec nic sukulentního nenašel. Krajina si sice své kouzlo zachovala, ale i tak za takhle dlouhou dobu prostě prošla mnoha změnami (pro naše sukulenty bohužel spíše k horšímu), o území, která nejsou chráněna se nikdo nestaral, ta vesele zarostla lesní a křovitou vegetací a rostlinná společenstva se tam totálně změnila, jinde těžební činnost v lomech pohltila spousta původního prostoru i s rostlinami a na nových lomových stěnách dnes teprve bují mladá pionýrská vegetace. Je třeba ještě podotknout, že oblast o které tu dnes píši, je čistě vegetačně acidofilní, tedy tvořena podkladovými horninami typu žul, rul, migmatitů, drob či břidlic, tedy materiálem, na kterém roste mnohem méně druhů vegetace, než-li je tomu u vegetace bazifilní vyskytující se na vápencových typech hornin.

Ale zpět na začátek mého pátrání. Hledat sukulenty v nepopsaném území plném roklin a strží, resp. na území kde se snad před 30-ti lety ještě vyskytovaly je jak hledat jehlu v kupce sena. Chytáte se jakékoli zprávy, přemýšlíte nad doprovodnou vegetací a hlavně zrakem zkoumáte kdejakou osluněnou skálu, na kterou musíte vylézt, když na ní pak nic nenajdete, protože je třeba zarostlá křovinami, tak slezete zase dolů a na mapě hledáte další potencionální vhodná místa. Je to spousta trpělivosti, ale i nachozených kilometrů (turistické značky vedoucí schůdnými partiemi vás k těmto místům nezavedou). Často naleznete i taková místa, o kterých jste nikdy ani netušili, že existují, naleznete spousta jiných rostlin i zvířat a o kraji se dozvíte mnohem víc, práce v terénu je nejlepším učitelem.

Moje cesta za pozitivním potvrzením první lokality tedy začala romanticky, hned pod hradem Rychmburk. Tento hrad byl vystavěn již na počátku 13.století na skalním ostrohu nad říčkou Krounkou.

Obr.01: Pohled na zrekonstruovaný hrad Rychmburk, focen z protějšího ostrohu, který od vlastního hradu odděluje 50 metrů hluboký zalesněný kaňon. V okolí jsou otevřené povrchové lomy.



Vlastní říčka Krounka protéká hlubokým kaňonem, z jehož dna se do výše tyčí až 50 metrové skály. Dnešní doba přinesla, do této dříve neprostupné oblasti, těžební průmysl. Kámen - devonské droby a břidlice, který poskytují zdejší lomy končí jako prachobyčejný silniční štěrk. A právě kvůli těmto lomům a vlivu na přírodní prostředí zde proběhly nějaké studie zdejšího přírodního prostředí. V těchto je pak potvrzen i výskyt netřeskovce (Jovibarba sobolifera), ponechme rostlině tento její starý název, ikdyž ji dnes nazýváme jinak, neboť co kdy u nás nějaké výzkumy probíhaly nikdy se jinak těmto rostlinám u nás neříkalo. Dnešní situace v lomech těmto rostlinám mnoho šancí nedává.

Obr.02: Jedna z vrcholových hran skály nad říčním kaňonem.



Lom je rozdělen do dvou částí, vytěžené (zde vše pozvolna zarůstá náletovou vegetací) a dosud používané (zde je vše mladé a v pohybu). Po průzkumu obou části jsem tu nenalezl ani jednu růžici netřeskovce. Takže pro tuto lokalitu opětovné potvrzení výskytu nemám. Přesto jedno pozitivum ve prospěch sukulentů v lomech přeci jen nalezneme. Na velmi málo používaných vyasfaltovaných silničkách vedoucích lomem se vytvořila malá vrstvička substrátu, který osídlil v současné době kvetoucí, sukulentní rozchodník velký (Hylotelephium maximum). Tento rozchodník, zde tvoří docela rozsáhlé populace, mnohem větší než-li v přírodě nedotčených partiích.

Obr.03 a 04: Porost rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum) a detail květu.





Moje další cesta tedy vedla dál proti proudu říčky po hranách i dně kaňonu k druhému před lety uváděnému místu. Vlastní skály kaňonu však tvoří prostředí, kdy slunce jen ztěží pošle své paprsky na dno. Stěny skal se tedy dostatečně neprohřívají a sukulenty se na nich vyskytovat ani nemohou.

Obr.05: Na dně kaňonu v slunečním opojení.



Trošku příznivější je situace na svrchní hraně (obr.02), kde lze vzácně nalézt místa dokonce porostlá kostřavou, tedy modrou skalní trávou netřeskovce doprovázející, ale ani zde jsem žádný nenalezl, průzkum kolmých stěn pod hranou kvůli své nepřístupnosti možný není, přesto si myslím, že ani tam nebudou.

Došel jsem tedy až na druhou sekundární lokalitu netřeskovce ve sledované oblasti železnohorského podhůří zmiňovanou v letech 1979, 1981 a 1982 a hurá, tato lokalita, dnes nazývaná prostě "Pod skálou" se zachovala až podnes, dokonce je okolí aktivně prořezané takže se její hodnota uchovává. Je to pěkný příklad lokality, ikdyž nejspíše druhotné, kdy se populace netřeskovce úspěšně rozvíjí na kyselém podloží ortorulové skalky orientované k jihu, v nadmořské výšce okolo 490 m n.m..

Obr.06: Pohled na celek lokality "Pod skálou"



Obr.07: Detailní pohled na růžice...



Obr.08: ...včetně horninového podloží...



Obr.09: ...zdejší rostlinky rády rostou na mělkém substrátu zachyceném v miniplošinkách, mechy zachycují vláhu z dešťů



Obr.10: ...ale i přímo v puklinkách horniny



Obr.11: Lze tu nalézt jak kvetoucí kusy, tak dospělé růžice i tu nejmenší drobošť.



Letos chci navštívit ještě několik lokalit v okolí mého bydliště, výsledek u dlouhodobě nepotvrzených, nezakreslených lokalit je však nejistý, pokud opět nějakou potvrdím přidám příspěvek i sem, neb hledání českých sukulentů na místech, kde nikdo neví jestli vůbec ještě nějaké jsou či se z minulosti alespoň fragment zachoval je dobrá fyzická (lezení a slézání) i psychická (úspěch či neúspěch) příprava na práci v terénu.

[Petr z Čech]

Za druhým pozitivním nálezem netřeskovců (Jovibarba sobolifera) jsem se vypravil na jejich nejbohatší lokalitu naší oblasti v samém srdci Železných hor. Tato lokalita je však místním botanikům všeobecně známá, takže než-li vám o ní něco povím a ukáži fotky začnu opět od začátku výpravy neb jejím cílem bylo krom navštívení této známé lokality i ověření lokalit historicky starších, dnes nepotvrzených.

Moje cesta tentokráte nezačala pod romantickým středověkým hradem, nýbrž před velkolomem na vápenec v Prachovicích. Vápenec, silurskodevonského stáří, to je to bílé srdce, které zde člověk doslova vytrhl z lůna Železných hor. Vápenec se v Prachovicích lámal již od nepaměti, byl tak kvalitní, že zde po II.světové válce vznikla i cementárna (odtud pochází i speciální cement Sulfares, který se použil při výstavbě pražského metra) a vápenka. Odhady zásob v roce 1948 předpokládaly těžbu na 100 let a tedy vesele se těží i dnes (ikdyž objemy o kterých se tenkrát nikomu ani nezdálo). Význam velkolomu byl a je i dnes pro člověka z pohledu ekonomického obrovský, z pohledu přírodního prostředí však jde o vcelku jasně vytyčenou mrtvou plochu, kde se nezachovalo nic z původního reliéfu krajiny ani původní druhové pestrosti. Pouze ze starých záznamů se můžeme dočíst o obci Boukalka, která zanikla, když podlehla expanzívní těžbě či o přírodě v okolí této obce, která se prý podobala krajině Suchého žlebu v Moravském krasu. Výskyt sukulentů na vápencových lokalitách I5 a I7 tedy nepotvrzen. Jiná vápencová lokalita (krom nevýznamných lokálních žilných vyústění krystalických vápenců) se v oblasti Železných hor již nevyskytuje.

Obr.01: Vápencový lom v Prachovicích, představuje jediné vápencové území v oblasti Železných hor, z pohledu ochrany přírody
jsou v zadní části těžebního prostoru, blíže Vápennému Podolu chráněny jeskyně, zimoviště netopýrů.



Moje cesta, po nepotvrzení žádné vápencové lokality, se tedy začala ubírat od lomu z podhůří směrem k hřebenu. Horninové složení
překryvné je tvořeno nevápencovými horninami, tedy opět oblast acidofilní vegetace. Nejdříve jsem prošel Hedvičino údolí, což je opět
hluboký skalnatý kaňon Zlatého potoka, zde by měla být lokalita I14. Jelikož však tato oblast je ponechána vlastnímu vývoji - vstup na vlastní nebezpečí, je dnes zarostlá mohutným lesem a neviděl jsem žádná příhodná osluněná vrcholová skaliska, kde by se sukulenty mohly vyskytovat, samozřejmě to však nelze zcela vyloučit. Přesto tuto lokalitu jsem také nepotvrdil.

Obr.02: Hedvičino údolí, resp. zlatý potok na jeho dně proráží hřeben Železných hor, lze ho tedy využít k průniku a dostat se podle něj do nitra hor.



Dále již následoval výstup na hřeben, na lokalitu hradu Lichnice (I11). Tato lokalita, jak jsem již naznačil na začátku článku, patří mezi
nejbohatší lokalitu netřeskovce (Jovibarba sobolifera) v oblasti Železných hor. Přesto si troufnu říci, že 90% návštěvníkům zůstane navždy skrytá a to z toho důvodu, že leží bokem mimo turistickou trasu. Lokalita je součástí nebo v okolí chráněné památky, tudíž je okolí dostatečně udržované a chráněné a lokalita není v současné době ohrožena. Počet rostlinek netřeskovce zde lze odhadovat v několika tisíci kusech.

Obr.03: Hrad Lichnice je zřícenina, tedy ideální prostor pro vegetaci skalních štěrbin.



Obr.04a: První netřeskovce uvidíme přímo na hradbách, ale není jich mnoho a je třeba hledat.



Obr.04b: Na hradbách najdeme i rozchodník velký (Hylotelephium maximum).



Obr.05: Vlastní lokalita se však nalézá mimo hradní komplex. Je zajímavá svým vývojem. Zatímco prvotní kusy netřeskovce se vyvíjejí ve štěrbinách skály (zde výchoz pararuly a svorové ruly), sekundární populace napadala pod skálu, kde se vyvíjí na štěrkovém podkladu v obrovském množství kusů (světle zelený flek pod skálou).



Obr.06-07: Štěrbinová populace.





Obr.08-10: Štěrková populace.







Obr.11-15: Druhá lokalita je nedaleko první, vykazuje naprosto shodné rozvrstvení na skalní štěrbinovou populaci i štěrkovou populaci. Tato druhá lokalita je početně i rozlohou menší.











Obr.16: Doprovodná sukulentní vegetace na druhé lokalitě - rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare).



Závěrem jsem pak pouze nahlédl do Lovětínské rokle, lokalita I12. Zde krom rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum) je také přítomen netřeskovec (Jovibarba sobolifera). Skály jsou však lidem nepřístupné, proto lze pouze tento výskyt potvrdit, nelze však stanovit početnost.

Obr.17: Celkový pohled do Lovětínské rokle.



Obr.18: Na jejím úbočí se nalézá slunci vystavená nepřístupná skála, která je vhodná pro výskyt sukulentů.



Obr.19: ...sledované druhy lze však potvrdit již na hraně vyhlídky - Dívčí skok, zde rozchodník velký (Hylotelephium maximum).



Obr.20: ...ale i kvetoucí netřeskovce (Jovibarba sobolifera)

[Petr z Čech]

Srovnávací vápencové lokality I.

Dnes jsem zavítal na lašsko. Tato lokalita sice již nepatří do okruhu těch, kterým říkám zrovna za humny (ikdyž pojem za humny je velmi relativní), přesto jsem ji použil jako srovnávací, protože vykazuje pro mne důležité souvislosti s nepotvrzenou vápencovou lokalitou předešlou. Jde, podle posledních zpráv, o lokalitu výskytu netřeskovců (Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens) v rámci svazu Alysso-Festucion pallentis v České republice. Vlastní lokalita se skládá z několika oddělených tektonických útržků tithonských vápenců v okolí města Štramberk. Historie těžby vápence v okolních lomech se dost podobá destrukční historii, kterou jsem zmínil v předešlém článku ze Železných hor, zde však došlo již k částečné záchraně této jedinečné přírodní lokality a tudíž dnes tu mohu pozorovat to, co v Železných horách nenávratně zmizelo. Stejně jako u předešlé lokality jde o tektonické útržky, tedy nesouvislé vápencové území, zvýšená těžba zde také probíhá již od 19.století a kvalita zdejšího vápence je z pohledu průmyslového zpracování také výborná, také zde fungovala cementárna. Těžba však nepohltila veškeré plochy, naopak se i v nové době omezila a opuštěné části se dnes aktivně chrání a revitalizují a tím dochází k rychlejšímu návratu alespoň v náznacích původní druhové pestrosti, změněný krajinný ráz samozřejmě již nic nemůže zcela navrátit.

PS: po projití tamních lokalit je však nutno konstatovat, že antropogenní vliv z minulosti a z části i v současnosti byl na území příliš silný a mnohé zde se dnes vyskytující a jevící se jako přirozené je v podstatě výsledkem revitalizace území (příroda si zde jen pozvolna hledá novou cestu).

Obr.01: To jak vypadaly svahy kopce Kotouče orientované k jihu před těžbou si dnes můžeme jen domýšlet z fragmentů, které tu zůstaly. Vlastní suchomilná vegetace, zejména pak rozchodníky dnes osídlují zejména plošiny, vlastní stěny zůstávají stále "bílé".



Přehled lokalit:

1) Zámecký vrch

Hrad - Trúba byl vystavěn na jednom z vápencových útesů, v současnosti jihozápadní svahy tvoří zachovalé stepní prostředí s výchozy skály. Toto území je dlouhodobě spásáno, proto se jeho hodnota stále udržuje. Z pohledu výskytu sukulentů jsem zde nalezl pouze rozchodníky, konkrétně rozchodník velký (Hylotelephium maximum) a rozchodník bílý (Sedum album).

Obr.02: Celkový pohled na Zámecký vrch se Štramberskou Trúbou, na jihozápadní straně patrné přirozené stepní území.



Obr.03: Tak nějak jak vypadají nepatrné vápencové výchozy na Zámeckém vrchu, vypadaly výchozy vápencových těles před tím než byly odtěženy, tato místa porůstá krom jiné vegetace i vegetace sukulentů, převážně rozchodníků, zde je vidět květenství rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum).



2) Horní Kamenárka

opuštěný lom, kde se přirozeným způsobem obnovuje původní prostředí, zejména na terasách se rozvíjí bohatá rozchodníková vegetace. Najdeme zde rozchodník velký (Hylotelephium maximum), rozchodník bílý (Sedum album), rozchodníku suchomilný (Sedum rupestre), ale třeba i bohaté porosty rozchodníku pochybného (Sedum spurium) původem z Turecka a Kavkazu, který u nás často zplaňuje. Výskyt netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens) jen velmi omezený, v podstatě jsem nalezl jen jedno místo s několika málo růžicemi a jedním květním stvolem.

Obr.04: Celkový pohled na Horní Kamenárku, toto je dnes chráněná přírodní památka, kde jsou zcela zřejmé pozůstatky bývalé těžby, suchomilná vegetace si zde již často své místo opět našla, zejména na plošinách u hran nalezneme dnes husté rozchodníkové porosty.



Obr.05a: Z několika druhů rozchodníků zde najdeme rozchodník velký (Hylotelephium maximum).



Obr.05b: ...rozchodník bílý (Sedum album)



Obr.05c: ...rozchodník suchomilný (Sedum rupestre)



Obr.05d: ...ze zplanělých rozchodník pochybný (Sedum spurium) původem z Asie.



Obr.05e: ...rozchodník pochybný (Sedum spurium cv.) červená forma (možný kultivar).



Obr.06: Netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens) zde nalezneme jen velmi vzácně.



3) Arboretum

větší opuštěný lom, dříve zde byla skládka, později škvárové hřiště, dnes se tam buduje arboretum s mnoha rostlinami, často se v oblasti vyskytujících, zejména pak ze zničených území velkolomu Kotouč. Území je využíváno i pro lezení po skalách. Výskyt druhů rostlin zde je jak původní tak nepůvodní, tj. ze sukulentů krom mnoha rozchodníků, které se v okolí vyskytují zcela přirozeně zde nalezneme i místy netřeskovce (rozsah spíše méně, izolované růžice), zároveň však třeba i na skále nepůvodní pravé netřesky (rod Sempervivum).

Obr.07a: V Arboretu jsou skalní lomové stěny mnohem vyšší.



Obr.07b: Zatímco skály zde slézají mladí horolezci.



Obr.07c: Dno bývalého lomu se revitalizuje v botanickou zahradu - arboretum zaměřenou na vodní a suchomilnou květenu.



Obr.08a: V Arboretu najdeme různé rostliny od všude okolo původních pěkně vybarvených rozchodníků bílých (Sedum album).



Obr.08b: ...po zástupce pravých netřesků (Sempervivum)



Obr.09a-b: Na okolních skalkách lze nalézt i netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens), ty které jsem viděl vytvářely spíše osamocené fragmenty.





4) Kotouč

nejznámnější a bohužel nejpoškozenější lokalita, ve svahu světoznámá jeskyně Šipka, kterou obývali již neandrtálci - možná jejich přímí potomci dali o mnoho let později příkaz k odtěžení a zničení tohoto kopce (historicky je zde potvrzeno roku 1925 vyhubení krásného motýla jasoně červenookého, který následně o pár let později byl vyhuben v celé České republice, nyní pouze v této jediné oblasti v rámci Česka probíhá následná repatriace populace získané ze Slovenska - proč se o tomto motýlu, zde na fóru o sukulentech zmiňuji? protože housenky tohoto druhu motýla se živí na rozchodnících, tedy rostlinách zde se hojně vyskytujících, příhodné teplé klima pak vytváří ideální biotopové prostředí, vlivem činnosti člověka byla tato rovnováha velmi snadno narušena a vedlo to k vymizení druhu, úplně stejně a snadno lze dnes ničit i lokality našich sukulentů - sukulenty jsou nesmírně odolné vůči nepřízni přírodní, na vhodných místech jich nalézáme obrovská množství, bohužel však jen na těchto vhodných místech, jinde v okolí často není jediný, pokud zničíme vhodná místa velice rychle zmizí i sukulenty skal a sutí), druhá část kopce odtěžena velkolomem, paradoxně na okraji hrany velkolomu jsem nalezl největší zdejší kvetoucí populaci netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens). Schodou okolností v naprosto typickém místě, tedy jižně skloněná skalní plošina zasypaná sutí, tuto suť mají netřeskovce (viz sekundární šíření Lichnice) mnohem radši než holou skálu a právě na podobných místech dokáží vytvářet početnější populace. Lokalita byla však součástí lomu, ikdyž vzdálená jen pár metrů, oddělena ochranným plotem, proto jsem mohl udělat jen pár víceméně vzdálených fotek.

Obr.10a-b: Jeskyně Šipka je významná kulturní památka oblasti, která již vydala mnohá svědectví o pravěkém osídlení oblasti.





Obr.11: Mnou pozorovaná nejbohatší zdejší kvetoucí lokalita netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens) nad lomem na Kotouči (tato se mi opravdu líbila, protože působila zcela přirozeně).



Předběžné závěry:
Na základě diskuse jsou rostliny zde nalezené řazeny k druhu Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens. Ikdyž nelze v krátké době projít podrobně celou oblast plnou příkrých lomových stěn jeví se mi tato populace roztříštěná a malého rozsahu - fragmentovaná (hledat rostlinky zde dá prostě docela dost práce a nálezy bývají velmi skromné).

[Petr z Čech]

Srovnávací vápencové lokality II.

Další vápencovou lokalitu jsem již vybral pečlivěji, nejde o okrajovou oblast, nýbrž přímo o centrum výskytu Jovibarba globifera ssp.globifera v největší vápencové oblasti Čech v Českém krasu. Původnost nelze také zpochybnit, neboť zde a v nejbližším okolí se netřeskovce vyskytují na mnoha jiných lokalitách a to bazifilních (Český kras, údolí Berounky) i acidofylních (údolí Vltavy). Svoji cestu začnu opět netradičně, tentokrát přímo pod tunami skalního masívu, v podzemí. Ikdyž se zdá, že vybrat lokalitu s výskytem netřeskovců v Českém krasu není tak složité, není to zase tak úplně pravda, netřeskovce zde jsou, avšak pouze na úzce vymezených místech, po teoretické přípravě jsem tedy vybral lokalitu Srbsko.

Obr.01: Podzemí v krasové oblasti nejsou jen jeskyně. V Českém krasu, jako i jinde, kde se nachází zásoby vápence, probíhala či stále ještě probíhá těžba a vyskytuje se zde množství štol. Zde štola opuštěného lomu Alcazar. (Tuto fotku přikládám proto, aby bylo jasné, že celý zkoumaný horninový celek je čistý vápenec).



Obr.02: Vyústění, podobných štol je v okolí lomu více.



I na této lokalitě bylo v dávné minulosti pravěké hradiště nazývané Kozel, také zde se těžil na počátku 20.století vápenec, který dopravovala místní železnice ke zpracování do Berouna. Koncem války se pokusila území využít německá armáda, která tu vybudovala štoly a prostory, ve kterých měla později vzniknout fabrika na výrobu zbraní. V 50.tých letech do těchto opuštěných štol byl navežen nízko a středněradioaktivní odpad z jáchymovských dolů k uskladnění. V 90.tých letech ten nejrizikovější byl opět odvezen a po zjištění, že oblast nevykazuje radioaktivní ohrožení a snad před nebezpečím možného vyplavení záplavami blízké Berounky byla většina štol po roce 1995 zalita betonem. Dnes lom využívají zejména horolezci.

Obr.03: Celkový pohled na lom Alcazar. Jde o etážový lom, ve kterém najdeme rozchodníky, ale stejně jako v podobných lomech žádné netřeskovce, ty rostou o kousek dál pouze na původních přírodních lokalitách. Důležité je zde vertikální členění území (stěna a dno lomu, ale i zcela svislé stěny lemující údolí Berounky) neposkytují dostatek příležitostí pro netřeskovce, plošiny nad stěnami pak porůstají vyšší stepní vegetací a křovinami a ani tam netřeskovce nenajdeme), důležitý zde je skalnatý úzký prostor hned nad hranou stěn, plně vystavený slunci (docela složitě přístupné místo - pokud trpíte závratí tak snad ani radši ne, dříve a možná na některých jiných místech se vyskytovaly vápencové kupy, viz kupa vytěžená v Lomu na Chlumu, které jsou přístupné snadněji, protože se nezvedají formou svislé vysoké stěny, zde rostou netřeskovce ve štěrkové formaci).



Obr.04: Typickými rozchodníky oblasti jsou rozchodník bílý (Sedum album)



Obr.05: Rozchodník velký (Hylotelephium maximum)



Obr.06: a rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare)



Obr.07: Skalní výchozy jsou povětšinou holé, ikdyž v lomu Alcazar nenajdete jediný netřeskovec byl důležitým pro mé navedení, kde netřeskovce v této oblasti hledat.



Obr.08: Netřeskovce chtějí růst co nejblíže slunci. Vystoupal jsem tedy na úroveň nad lom, kde se nachází další vápencový pahorek a další velký na netřeskovce prázdný opuštěný lom, kterému se říká Lom na Chlumu, ve kterém jsou rozsáhlé jeskyně se zimovišti netopýrů.



Obr.09: U tohoto velkého lomu se však zachoval malý kousíček původní skalky přírodního vzhledu a zde se dá již najít několik málo růžic netřeskovce.



Obr.10-12: Jde víceméně o suťovou populaci, spíše menších růžic, žádná nekvetla.







Obr.13: Těžba na pravém břehu Berounky se i dnes zahryzává do vápenců Českého krasu, bez ohledu na jejich vegetaci.



Po zjištění, že jsou lomy porostlé pouze výše jmenovanými rozchodníky a že netřeskovce rostly jen na přírodním stanovišti jsem vyrazil prozkoumat hranu přírodní stěny, tyto stěny se tu táhnou několik kilometrů a není to zrovna nejbezpečnější.

Obr.14: Celkový pohled na lokalitu, štěrbinové formace, na hraně stěny.



Obr.15-19: A toto je důkaz, že Jovibarba globifera ssp.globifera opravdu aktivně osídluje v Českém krasu vápencové podloží.
...tak tu je jim trochu těsno...



...růžice zde byly také spíše menší a nekvetly...






...až na tuto, ta byla trošku větší, ale také nekvetla...


Obr.20: Situační plánek lokality se zaznamenáním výskytu netřeskovce u Srbska (vertikální). Od řeky Berounky se zvedá svislá stěna, pata je zarostlá stromy, je tam nedostatek slunce zde tedy není umožněn výskyt, stěna je dále velmi hladká a příkrá, ani zde jsem nic z výskytu nepozoroval, těsně nad hranou (1) se pak vytváří ideální podmínky na slunci exponovaných výchozech skalek pro výskyt, území dále přechází v rovinnou až svahovou step porostlou travou až lesostep se stromy, zčásti zemědělsky obdělávanou (rozoranou), výše v Lomu na Chlumu se však reliéf opět zvedá v novou kupovitou skálu na níž mohla v minulosti být populace větší, dnes pouze fragment (2). Z pohledu orientace světových stran tato lokalita leží v oblasti zákrutu Berounky, kdy ta zde mění krátce směr toku ze západo-východního na severo-jižní, takže ikdyž nejde o typické k jihu orientované svahy (možná i důvod proč se netřeskovce na stěny nerozšiřují), oblast nad hranou má již expozici jihozápadní, výskyt na skaliscích nad hranou pak jasně směřoval jižním směrem, tedy po směru toku řeky.

[jezour]

Ahoj, omlouvám se za neupřesnění - myslel jsem jenom ty lokality v okolí Štramberka. Když tam kolega byl, tak ho to také dost překvapilo. Lze tedy jistě říci, že hranice mezi subsp. globifera a subsp. hirta tudy prochází, kudy ale vede dále, můžeme zatím jenom spekulovat. Chtělo by to danou oblast prozkoumat.
Ještě k těm obrázkům - z obr. 6 - v pravém horním rohu jsou růžice netřesků, už na první pohled lze říci, že to není J. globifera subsp. globifera. Potom obr. 9a - takto "zabalené" růžice jsem u subsp. globifera neviděl, navíc jsou o něco tmavší. To samé vypovídají i růžice z obr. 9b. A ještě k obr. 11 - tak hodně Jovibarba globifera subsp. globifera nikde nekvete (ani na vrchu Kozelka - a to tuto lokalitu považujeme za nejvíc kvetoucí v rámci okruhu J. globifera subsp. globifera). Petře, nemáš, prosím, nějaké detailní foto růžic z lokalit od Štramberka?

Tím ale nechci říci, že na vápencích J. globifera subsp. globifera neroste - viz. právě Petrem popsaný Český kras. Hrad Lichnice je 100% J. globifera subsp. globifera.
A děkuji za velmi zdařilou reportáž z Českého krasu.

[Petr z Čech]

Srovnávací vápencové lokality III.

Abych ještě blíže pronikl k netřeskovcům, konkrétně - Jovibarba globifera ssp.hirta var.glabrescens karpatské soustavy a tím získal srovnávací lokalitu výskytu vydal jsem se do jejich centra výskytu do Bílých Karpat. Pro srovnání území jsem však s cestou začal už na moravské straně v oblasti Brumov-Bylnice. Přechod Bílých Karpat odtud se dá zvládnout asi za 3 hodiny dobré chůze. Srovnání moravské a slovenské oblasti Bílých Karpat z pohledu možného výskytu sukulentů lze provést již na základě zběžného zhlédnutí krajiny. Zatímco moravskou stranu tvoří kopce porostlé lesy (často buky, ale i smrk) a květnatými loukami s absencí jakýchkoli otevřených skal, samozřejmě v neprospěch sukulentů nelze ani pominout, že značná část území má opačný slunci nevýhodný severozápadní sklon - sukulenty a to ani rozchodníky tu při zběžné procházce územím nezahlédneme; naproti tomu slovenská strana krom všudypřítomných lesů a luk disponuje i mohutnými vápencovými skalními výchozy (bradly) s jihovýchodní orientací, na rozchodníky tu narazíme hned u prvních skalek a netřeskovce pak následují na vhodných místech (jižní orientace skal a svahů) ve velkém množství.

Obr.01: Krajina Bílých Karpat na moravské straně je plná kopců porostlých lesy či lučními porosty.



Obr.02: Oblast moravských vnitřních Bílých Karpat je také zvlněná, v dáli na slovenské straně jsou však již patrné výchozy bradel. Hraniční patník, pípnutí nového operátora na mobilu a novější turistické značení nás pak po cestě upozorní, že ikdyž okolní krajina je stále ještě dost podobná vstupujeme již na návštěvu k našim sousedům na Slovensko.



Ikdyž výstup do sedel Bílých Karpat z moravské strany je zpočátku náročnější (vyšší převýšení), po dosažení vrcholu Holého vrchu (830 m n.m.) cesta již ubíhá lépe a ikdyž se zdálky slovenská Vršatecká bradla tyčí opravdu vysoko nad horizont je druhá část putování po slovenském území spíše odpočinková.

Obr.03: Samotná bradla pak impozantně vystupují z krajiny. Jsou tvořena druhohorním vápencem. Jejich vznik souvisí s vyzdvižením, které bylo způsobeno podsunutím zemské desky, toto území totiž tvoří přirozenou geologickou hranici mezi vnějšími a vnitřními Karpaty. Dříve byly tyto vrstvy vápence pokryty třetihorními pískovci a jílovci (flyšem), tyto však postupem času eroze rozrušila a déšť a vítr odstranil a dnes tu nad krajinu ční krásná bělostná Vršatecká bradla.



Obr.04: Výchozy bradel jsou navětralé, vytváří mnoho štěrbin a ploch, kde se může zachycovat vegetace a jejich jihovýchodní sklon zde vytváří ideální podmínky i pro vegetaci teplomilnou, tedy vegetaci skalních sukulentů.



Obr.05a: Z rozchodníkové vegetace jsou to porosty rozchodníků bílých (Sedum album)



Obr.05b: ...a rozchodníků velkých (Hylotelephium maximum)



Obr.05c: ...to co dokáže udělat s barvami u tohoto rozchodníku přímá sluneční expozice na stanovišti ukazuje tato fotka.



Obr.06: Mezi největší zážitky na lokalitě vždy bezesporu patří nalezení první hledané rostlinky, tak zde to byl tento exemplář netřeskovce (Jovibarba globifera ssp.hirta var.glabrescens), který si trůnil v porostu "modré trávy" kostřavy (Festuca sp.).



Obr.07a: ...brzy však zjistíte, že na bradlech se těchto netřeskovců vyskytuje velké množství, široké variability - najdete zde růžice
od čistě trávově zelené...



Obr.07b: ...přes klasicky žlutozelené...



Obr.07c: ...až po odstíny červené...



Obr.08a: Ikdyž z toho obrovského množství růžic většina nekvete, nalezneme tu i mnoho růžic rozkvetlých.



Obr.08b: ...detaily květu (vidíte to ochlupení)



Obr.09: Pohled na klasickou nekvetoucí růžici



Obr.10: Typickým primárním místem pro výskyt je zachycená půda či štěrbiny na vápencovém podkladu skal samotného bradla.



Obr.11: ...sekundárním pak svahy, které však obsahují více půdy (nejsou to čistě štěrkové formace), proto se často růžice na těchto místech ztrácí v porostech trav a jiné doprovodné vegetace.



Obr.12: No a na závěr pohled na Vršatecká bradla od obce Vršatecké Podhradie, kde se můžete občerstvit zdejším mokem Corgoň a vyrazit dál.



Obr.13: ...směrem mé další cesty Bílými Karpaty k Červenému Kameni

[Petr z Čech]

Během několika mých posledních cest se mi podařilo udělat mnoho fotografií sledovaných netřeskovců. Nyní se na své cestě na chvíli
zastavím, vyberu 2 nejtypičtější, porovnám je s popisy a uvedu své komentáře. Vybrané rostliny jsou přibližně stejné velikosti, vyfoceny
od sebe ne déle než v rozmezí 1 týdne na osluněném stanovišti, žádný blesk nebyl použit (odlesk je tedy přirozený).

Obr.01: Jovibarba globifera subsp. globifera (A)
= lesklá, svěže zelená s robustnějšími listy (širší báze nahoře)



Obr.02: Jovibarba globifera subsp. hirta var. glabrescens (B)
= mdlá, žlutozelená s protaženějšími listy (širší báze dole)



Znak 01:
A) růžice - téměř kulovité, pootevřené až zavřené
B) růžice - často kulovité, pootevřené až zavřené
= tento znak u sledovaných nebyl vyhodnocen jako rozhodující neb vykazuje shodu

Znak 02:
A) růžice - průměr 2 - 5 cm, dceřinné růžice - početné, krátké, tenké, lehce oddělitelné
B) růžice - průměr 3 - 5 cm
= tento znak u sledovaných nebyl vyhodnocen jako rozhodující neb u obou se vyskytují velmi malé růžice, horní mez i oddělitelnost je pak shodná

Znak 03:
A) listy růžic - obráceně vejcovitě kopijovité až prodlouženě vejcovitě kopijovité
B) listy růžic - kopijovité až vejcovitě kopijovité
= tento znak má význam zejména ve spojení se znakem následujícím add 04

Znak 04:
A) listy růžic - krátce zašpičatělé, nejširší v horní polovině až třetině, špička dovnitř zahnutá
B) listy růžic - nejširší v dolní polovině anebo v polovině
= tento znak je velmi důležitý, protože má přímý vliv na stavbu celé růžice
= listy B) se nám tedy jeví protaženější (širší báze je dole), listy A) naopak robustnější (širší báze je nahoře)

Znak 05:
A) listy - svěže zelené, lesklé, někdy červenající na ploše lysé
B) listy - bledězelené až zelené, někdy s červenou špičkou na ploše lysé
= tento znak je velmi variabilní tedy pouze pro některá určení doplňující, je pravda, že jsem nalezl rostliny ssp.globifera lesklé avšak na vápenci Českého krasu i mdlé (lesklé u ssp.hirta jsem nezaznamenal); rostliny svěže zelené, ale opět v Českém krasu i rostliny bledězelené, červené rozsahy u obou jsou pak různě velké i v rámci jedné lokality, zejména pak u mladších růžic

Znak 06:
A) okrajové brvy - v popisu nezmíněno
B) okrajové brvy - řídké
= opět doplňující znak, u obou mi příjde, že jsou brvy řídké

Znaky týkající se květů a chromozómů nebyly porovnávány, krom potvrzení, že na lokalitách B) kvete častěji a bohatěji oproti A)

Závěr: Ano, v přírodě lze vybrat naprosto typické jedince (viz foto), kteří se již na první pohled významně vizuálně odlišují u obou sledovaných forem.

[Petr z Čech]

Srovnávací vápencové lokality IV.

Dnešní kroky toulavý mne zavedly na jednu z nejjižnějších, avšak z pohledu výskytu netřeskovců dost bohatých, jihomoravských lokalit v okolí Mikulova. Pro porovnání je moc dobré, že mám ještě v hlavě nedávno navštívenou lokalitu slovenskou v Bílých Karpatech, neboť v porovnání obě vykazují několik významných odlišností. Nejdříve souhrn prostředí: V oblasti Mikulova, z pohledu příhodných míst na výskyt skalních sukulentů, se nalézají 4 oddělené vrcholy. Nejvýznamnější je samozřejmě dominanta kraje Svatý kopeček, což je velká vápencová kupa s pozvolnými obnaženými svahy ve směru jižním až jihovýchodním, zde je výskyt netřeskovců (Jovibarba globifera ssp. hirta var. glabrescens) nejbohatší, dále Zámecký vrch, který je dnes zastavěn zámkem, zde jsem žádný průzkum nedělal, dalším je pak Kozí vrch či hrádek na kterém stojí strážní věž z 15.století, zde je třeba se lépe porozhlédnout a netřeskovce i zde naleznete a to možná více než-li byste díky turistické frekvenci očekávali a posledním vrchem tyčícím se přímo za městem je oblast Turold, což je lomem otevřený vrchol s krasovou jeskyní, zde jsem zběžně prohlédl okolí lomu včetně složitě přístupných lomových hran, kde je obsažena rozchodníková vegetace, netřeskovce však ne. Jelikož je tato oblast však mnohem větší nelze výskyt netřeskovců zde vyloučit, resp. myslím si, že v místech původních budou přítomné neb okolo Mikulova prostě rostou hojně na původních nepoškozených stanovištích situováných jižním směrem s plným osvitem.

Ale pěkně od začátku. Oblast Mikulova to je pěkná širá úrodná rovina z níž vystupují s významným převýšením nad krajinu druhohorní jurská vápencová tělesa. Tato jsou částečně bezlesá a tudíž velmi vhodná pro teplomilnou stepní a skalní vegetaci.

Obr.01: Celkový pohled ze Svatého kopečku na Mikulov s dominantou zdejšího zámku, který byl postaven na Zámeckém vrchu.



Hlavní dominantu krajiny však tvoří Svatý kopeček (363 m n.m.), na vrchol kterého vede Křížová cesta. Na vlastním vrcholu je pak několik sakrálních staveb, nejvýznamnější pak kaple sv. Šebestiána. Svatý kopeček je z jižní a jihovýchodní části bezlesý, zbývající větší části jsou však zalesněné. Ve východní části je pak otevřen vápencový lom.

Obr.02: Pohled na Svatý kopeček s kaplí sv. Šebestiána od východu s typickými přirozenými jižními výchozy jurského vápence, které jsou prostředím výskytu netřeskovců.



Obr.03: Kaple sv. Šebestiána je cílem mnoha poutníků.



Netřeskovce, podle v předchozím příspěvku popsaných znaků, patří do skupiny Jovibarba globifera ssp. hirta var. glabrescens. Růžice mi však přišly oproti těm slovenským menší a žádné nekvetly ani zde nebyly pozůstatky odkvetlých stvolů. Při výstupu na vrchol po Křížové cestě na ně narazíme nejdříve vzácně již při prvním zákrutu cesty nad hranicí stromů, později na vrcholu je již hojněji nalezneme směrem ke hraně, větší růžice se pak vyskytují častěji východněji, tedy mimo turisty a poutníky navštěvovaná území, po květech však ani tam žádné památky (toto zjištění neguje předešlá pozorování, kdy jak populace štramberská na Kotouči tak zejména pak populace vršateckých bradel naopak vykazovala vyšší podíl kvetoucích rostlin, možný důvod může být v menší velikosti zdejších rostlin).

Obr.04: Bližší pohled na typ lokality - vlastní lokalita skalní stepi je tvořena pozvolnými svahy s jižní orientací s výchozy vápence a vrstvou pokryvné půdy, netřeskovce se pak váží svým výskytem blíže skalnímu podloží, velmi dokonale přitom využívají (možná i upřednostňují) půdou zaplněné štěrbiny.



Obr.05: Štěrbinová formace s využitím půdou zaplněných štěrbin.



Obr.06: Růžice na zdejší lokalitě jsou spíše menší, světlé barvy, zde výskyt spolu s doprovodnou kostřavou (Festuca).



Obr.07: Příslušnost k ssp.hirta je zřejmá (viz znaky výše) podle protáhlých listů v růžici (spodní široká báze) k var. glabrescens pak podle lysých (neochlupených) ploch těchto listů.



Obr.08a-b: Spodní mez velikosti je zde od té nejmenší, cca 1 cm, červené zabarvení pak není významným znakem ani v rámci lokality.





Obr.09a-b: Při bližším průzkumu oblasti nalezneme i růžice větší, ale i tak rozměrů slovenských často nedosahují.





Obr.10: Dobře viditelný protažený (širší dolní báze) tvar listů u dospělých růžic.



Obr.11a-c: Ukázková skalka výskytu zdejší populace netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. hirta var. glabrescens).







Obr.12: ...a na závěr ještě jeden detail s pěkně zabranými detailními znaky (protáhlé, lysé listy žlutozelené barvy)



Obr.13a: Mezi doprovodnou rozchodníkovou vegetaci zde patří rozchodník bílý (Sedum album)



Obr.13b: ...a až v křovinatých partiích východní části (v západní osluněné stepní chybí) i rozchodník velký (Hylotelephium maximum)



Obr.14: Ve východní části kopce je pak otevřený vápencový lom.



Další oblasti výskytu, neb jde vesměs o méně významná místa z pohledu výskytu netřeskovce z důvodů zvýšeného vlivu člověka na území, v okolí Mikulova jsem prohlédl jen zběžně a sepsal nalezenou sukulentní vegetaci.

Obr.15: ...dalším územím tedy byl vrch Turold (v pozadí vlevo), bývalý lom (území je však mnohem větší já jsem byl pouze na okraji). Zde jsem netřeskovce nenalezl (jako často i na jiných místech typu lomů), pouze doprovodnou rozchodníkovou vegetaci, která je mnohem adaptabilnější.



Obr.16: ...z rozchodníků se tu tedy vyskytuje všudypřítomný rozchodník bílý (Sedum album), avšak tentokrát jsem zde na své pouti snad poprvé (Filord zkontroluje) narazil na rozchodník ostrý (Sedum acre), viz foto ve velmi malé populaci.



Rozlohou mnohem menší a umístěním skoro v centru města je pak další lokalita Kozí vrch (hrádek). Ikdyž byste zde možná netřeskovce snad ani neočekávali a také je hned na první pohled neuvidíte, jsou tu, přesně na takových místech kam se zvídaví turisté nedostanou či je přehlédnou.

Obr.17a: Lokalita Kozí vrch, jedna ze svislých nepřístupných jižních skalních stěn (netřeskovce typicky žlutozelené).



Obr.17b: ...a v detailu tamní růžice opět spolu s kostřavo (Festuca).

[Jiri Kolarik]

Ahoj všichni...dnes byl krásný den, takže jsem po druhé návštěvě výstavy sukulentů vyrazil s přítelkyní na Děvín a "domapoval" lokalitu známou mj. pro nás kaktusáře/sukulentáře výskyt našich domácích sukulentů.
Zastavili jsme na známém parkovišti na okraji obce Klentnice, kde jsme již před časem byli na Sirotčím hrádku (v Blogy) a ještě si obešli kopec Pálavu, kde také rostly jovibarby a hurá do kopce na Děvín....bývalý vojenský prostor...s vysílači (dnes)...

Nahoře ten vysílač, dole moje oblíbená kulturní rostlina s krásnými modrými bobulemi...je čas vinobraní a na vinicích se střílí a plaší špačci...


nahoru vede slušná upravená cesta až do výše nějakých 500m n.m. a samotný vrchol je dle mapy 549m, ale dle místní cedulky 554,5m ..., je to jedno, dá se tam vylézt...

No a jsme na vrcholu, tedy téměř, protože k vysílači jsme už nešli, ale tady všude rostou - tedy rozchodníky a jovibarba.... Je pravda, že byly malé a hodně už červenavé...je 6.září a bylo už delší dobu pěkné sucho. Navíc na vrcholové partii pěkně fouká vítr a vysušuje skoro holou skálu s kapsami, kde kytky rostou....


...na stepní louce mezi travinami rostly spíše menší skupinky jovibarby, tak po 10-15ti hlavičkami, často menší. Přes lokalitu vedou asi dvě cestičky, po kterých se na vrchol dá dojít a tabulka upozorňuje, že se nemá šlapat jinde...


takových polštářů tam bylo stovky, tisíce... Nicméně jsem učinil dva obrovské objevy...ony brvy na vnější straně lístků jsem tentokrát našel, i když jsem si nevzal makroobjektiv..., takže jsem následující snímek trošku více zvětšil až je mírně rozmazaný - a jsou tam!!! Tedy Jovibarba globifera ssp.hirta var glabrescens...

...sporadicky, ale jsou! Připadlo mi, že jen na těch červenějších, jakoby v sušších, resp. připravujících se na následující zimu...

Dalším objevem bylo nález rostlinky, která se chystala ještě teď vykvést! Růžice je skoro bych řekl miniaturní s průměrem asi 4cm, podle toho i ještě ne plně rozvinulá květní lodyha je ca. také 4cm nad rozetou...


je pravda, že i malé rozetky kvetou, našel jsem několik suchých květních lodyh s už uschlou rozetkou, ale s odnožemi, které se tvoří po odkvětu mateřské rozetky...
Nakonec jsem vyfotil snad všechny tři sukulenty, které rostly na kopci...slunce zašlo za mrak...



Na závěr jsme se dostali do okrajové partie...dolů byl-je asi 50 metrový spád, tady rostly v erozních spárách malé jovibarby, které měly tak 1cm v průměru...lemovaly celou hranu skály k s-z, tedy směrem k nádržím....



Na závěr pohled na jih, kde odleva je vidět první bradlo, na pravé straně je Svatý Kopeček z poslední Petrovy reportáže, od něj vpravo kopec Turold s jeskyní, dole je obec Klentnice a vpravo od ní méně zřetelný Sirotčí hrádek a konečně ta plošina je Stolová hora, kde bylo kdysi, v mladší době bronzové, velké hradiště, podle informační tabule s 7,2 ha plochou....


Tak to byl dnešní slunečný den na Pálavě...no a na samý závěr jsme zašli na velmi dobré kafíčko na Faru v obci Klentnice...stojí to za to....

[Petr z Čech]

Sukulenty v našem hlavním městě - severní oblast část I.

Oblast Prahy je z pohledu geomorfologie povrchu i geologické stavby velmi členité a rozmanité území. Z pohledu přirozeného výskytu stepních a skalních rostlin zde nalezneme zachovalé fragmenty původních rostlinných společenstev uchovávaných v chráněných územích, která jsou zde však často výrazně ovlivněna, a to jak v okolí tak i přímo v místě výskytu, velmi dlouhým obdobím souvislé antropogenní činnosti. I přes tento intenzívní dlouhodobý lidský tlak jsou zejména v poslední době činěny mnohé nápravné kroky k uchování a zachování tohoto prostředí.

Hlavní protínající osu území zde tvoří tok řeky Vltavy, který rozděluje město Prahu od jihu k severu, zároveň však zde řeka významně náhle mění svůj směr toku a vytváří velký zpětný ohyb ve směru západo-východním. Kolmo k toku řeky se vytvořilo několik dlouhých údolí, jejichž svahy mají jižní orientaci. Na mnoha místech podél břehů řeky či hran výchozů tyčícími se nad údolími se zformovala či někde byla lidským přičiněním zformována (lomy, železniční úpravy skal) významná skalní území, na kterých se zachovávají původní či kam pronikají nepůvodní prvky stepní a skalní vegetace, a to včetně sukulentních společenstev.

Svoji cestu začínám na severu tam, kde Vltava opouští území Prahy. Zde řeka proráží nejstarší horniny Země, kterými jsou proterozoické břidlice, tedy horniny, které vznikaly spolu s prvním životem na naší planetě. Od jejich vzniku uplynulo mnoho času, proto dnes v těchto geologických vrstvách najdeme i mladší vložená tělesa drob, buližníků i vulkanitů. Nejdříve se projděme po pravém (ve směru toku) břehu řeky.

Obr.01: Pohled na vltavské údolí v části, kde Vltava opouští Prahu. Na pravém břehu jsou výchozy černých proterozoických břidlic (na fotografii skalní útvary PP Zámky) se západním až jihozápadním sklonem. Kolmo k toku řeky, s jižními svahy, skalní masy protrhávají dlouhá, zpočátku strmá, později mírně zahloubená údolí (na fotografii výstup ze Zámecké rokle).



Pravý břeh Vltavy v oblasti severní Prahy, jak je patrno z fotografie tvoří tmavé pevné nevápencové horniny, údolí jsou zaplněna vltavskými usazenými štěrky. Na skalách a jejich svazích jsou rankerové typy půd. Sklon skal má západní v kolmých údolích jižní orientaci. Zkoumaná oblast PP Zámky je tvořena dvěmi skalními skupinami, které jsou vzájemně od sebe odděleny Zámeckou roklí. V rokli se nachází zbytky první české továrny na výrobu dynamitu, která byla otevřena již roku 1870 za osobní účasti Alfreda Nobela, v současnosti území uzavřeno, což nám však tolik nevadí neb za sukulenty musíme nahoru.

Obr.02: Západní výchozy často neobsahují žádnou významnou sukulentní vegetaci nebo pouze ve vrcholových partiích rozchodníky. Spodní část západního svahu je klasicky zarostlá dřevinami, vlastní svahy (s výjimkou bývalého lomu) pak porůstá nesukulentní vegetace. Svahy jsou postiženy invazí trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), proti kterému se nyní bojuje prořezáváním. Hornina je velmi tmavá, hladká a tedy často holá.



Pro výskyt sukulentů na tomto území je významnější od města vzdálenější ostroh nad řekou, který se tyčí nad Zámeckou roklí a vytváří jižní svah porostlý stepní vegetací s výchozy skal, na kterých nalezneme vedle rozchodníků i pravé, avšak v minulosti zplanělé netřesky (Sempervivum). Rozchodníky, konkrétně rozchodník bílý (Sedum album) pronikl i do štěrku na západní sráz zdejšího opuštěného lomu.

Obr.03a: Jižní stepní svah nad Zámeckou roklí.



Obr.03b: Z rokle vyčnívá komín dynamitky, kterou zde postavila hamburská společnost Alfred Nobel & Co., naši předkové asi moc dobře věděli kam podobnou nebezpečnou výrobu umístit.



Obr.03c: Pohled nad ostrohem na Vltavu, na protějším břehu Sedlecké skály.



Obr.03d: Jižní svahy Zámecké rokle jsou krom stepi i skalnaté.



Obr.04a: Z rozchodníkové vegetace sukulentů zde najdeme rozchodník velký (Hylotelephium maximum)



Obr.04b: ...rozchodník ostrý (Sedum acre)



Obr.04c: ...a rozchodník bílý (Sedum album), tento focen v přilehlém lomu.



Obr.04d: Bohatá lokalita rozchodníku bílého (Sedum album) na sutích v lomu, jímž je odtěžena část západního svahu.



ale zpátky na jižní stráně Zámecké rokle neb náš výčet zdejších sukulentů není ani z daleka u konce.

Obr.05a-d: Nachází se zde zplanělá lokalita netřesku střešního (Sempervivum tectorum)









Obr.06a-e: Dále pak druhý netřesk - Sempervivum sp_2., zde poprosím mé korektory o určení neb si jistý zdaleka nejsem.











Obr.07: Pohled z ostrohu blíže městu, tyto skály jsou také rozeklané a divoké.



Obr.08: Sukulentní vegetace na ostrohu blíže k městu, kde je pouze západní skalnatý svah je na druhy mnohem chudší. Krom rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum) lze zde v podrostu keřů nalézt ještě rozchodník skalní (Sedum reflexum) viz foto.



Další přilehlá území, která jsem na pravém břehu Vltavy v severní části Prahy prošel byla údolí a jejich skalní hrany. V oblasti se nacházejí dvě. Prvním je mělké Čimické údolí, které nepřímo navazuje na Zámeckou rokli a výše proti proudu Vltavy pak hlubší Bohnické údolí. Obě udolí jsou zarostlá lesem a křovinami, na hranách pak vytváří na jih orientované skalky se stepní vegetací v podobných až stejných proterozoických horninách a buližníkových sucích. Tato skalní místa jsou však lokálně mnohem menší, tudíž zde nalezneme pouze základní sukulentní rozchodníkovou křovitou vegetaci v podobě rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum).

Obr.09: Obnova původních a redukce nechtěných porostů se začala opět v Čimickém údolí provádět za pomocí ovcí a koz čímž se jen pozvolna, ale přeci jen pomalu opět navrací tomuto území původní ráz svědčící některým ohroženým druhům zdejší původní vegetace skal a stepi.



Obr.10: Skalnaté výchozy nad Čimickým údolí mají podobu spíše malých lokálních skalek, dole patrné kvetoucí rozchodníky velké (Hylotelephium maximum), na skalách pak porosty "modré trávy" kostřavy (Festuca).



Obr.11a: Pohled z hrany skal nad Bohnickým údolím na jehož druhé straně stojí dnes již paneláková zástavba.



Obr.11b: Údolní profil Bohnického údolí směrem k Vltavě s na jih orientovanými skalními výchozy hornin.

[Jiri Kolarik]

Tak, když už jsem jsem byl v brněnské botanické zahradě na výstavě sukulentů, kouknul jsem i do okolí skleníků, kde jsou vysazeny nejrůznější rostliny, stromy, keře, přehled travin, netřesků, které jsou trošku mimo v prvním patře budovy za skleníky, kam se jde vlevo od skleníků po točitém schodišti, kde roste tam a na plotě samčí a samičí (s mnoha plody) rostliny Actinidia arguta (druh kiwi), jsou ale pod pletivem proti nenechavým návštěvníkům...

Nicméně mi do oka padla krásná kytka rozchodníku a když se tady na tomto místě ukazují jiné druhy Hylotelephium, tak jsem ji sem přidal také....

Hylotelephium spectabile (Rozchodník/Rozchodníkovec nádherný)

Rostliny jsou to statné, rostoucí na plném slunci, ostatně v botanické zahradě je jasné, že se hledá co nejlepší poloha/stanoviště pro růst...mají ca. 50-60 cm výšku a je to takový keřík...Je s podivem, že kvetou tak pozdě a část květů nebyla zdaleka ještě rozvitá a je tedy už skoro podzim...

...nebo, že by léto pokračovalo a nebyla letos žádná zima??? Myslím, že bychom to jen přivítali....

[Petr z Čech]

Sukulenty v našem hlavním městě - severní oblast část II.

Za dalším putováním a vyhledáváním sukulentů v oblasti severní Prahy se v této části vypravím na protější levý břeh. Zde se nachází táhlý skalní výchoz s významným převýšením nazývaný PP Sedlecké skály. Sklon východní až jihovýchodní, spodní část tvoří železnice, skalní stěny byly nedávno kvůli bezpečnosti provozu dole "asanovány", tedy zpevněny speciálními drátěnými sítěmi, tamní vegetace skal odstraňována, každopádně dost drastický zásah pro zdejší naši skalní a asi nejen sukulentní vegetaci. Vrchní část pokryta sedimenty, významný přechod do stepní formy s mnoha zajímavými a vzácnými typy rostlin.

Obr.01: Hned na proti PP Zámky, na protějším levém břehu Vltavy se táhnou Sedlecké skály, budované také proterozoickými břidlicemi.



Obr.02: Při bližším pohledu můžeme vidět výsledek zabezpečovacích prací, ocelové sítě, ploty a od vegetace očištěné stěny.



Ale pojďme se rovnou podívat nahoru, co nejblíže slunci.

Obr.03a: Skalní výchozy nahoře nad ploty jsou zachovalé, stepní travnatá území pokosená. Prostředí je to však vyprahlé, kde i rozchodníky hledají své příhodné ostrůvky pro svoji zdejší existenci.



Obr.03b: Typická step nad skalními hranami ukazuje na hlubší půdní profily.



Obr.04: Skalní stěny a výchozy v přístupných místech více méně holé či porostlé nesukulentní vegetací, neobsahující sukulenty, rozchodníková vegetace ostrůvkovitá, koncentrovaná na půdou pokryté plochy.



Obr.05a: Z rozchodníkové vegetace se zde dá najít z původních druhů rozchodník velký (Hylotelephium maximum), rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník ostrý (Sedum acre) či rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare), který je zachycen na fotografii.



Obr.05b: Ze zplanělých (původ nejspíše zahradní kolonie nad skalami) rozchodník pochybný (Sedum spurium).



Území je to jistě z pohledu výskytu rostlin zajímavé, avšak podle častého pravidla kam častěji vstoupí člověk netřeskovce mizí jsem ani tu tyto rostliny nenašel. Netvrdím však, že se tu nevyskytují, dle záznamů byly potvrzeny nejen v PP Sedlecké skály, ale i v PP Zámky a jinde. Území je to velké a z větší části nepřístupné, na vlastní potvrzení výskytu netřeskovců na proterozoických břidlicích severní Prahy jsem si tedy musel počkat až na následující lokalitu, tento nález však překonal veškerá má očekávání, možná proto, že po několika nepotvrzených územích jsem toto již ani nečekal a v takovém množství už vůbec ne, ale zpět na linii a pěkně s vyprávěním postupně.

Obr.06: Ještě, že po Vltavě jezdí přívozy a na druhou stranu nemusí člověk přeplavat vlastními silami. I já jsem tedy využil jednoho zdejšího převozníka a opět přeplul od Sedleckých skal zpátky na pravý břeh řeky.



Obr.07: Další pravostranná vhodná lokalita, navazující na PP Zámky je PP Podhoří. Toto skalní území lemuje břeh řeky v mírném, ale pro výskyt netřeskovců asi významném, ohybu řeky tak, že svahy jsou západní až stáčející se k jihozápadu, lze zde najít i jižní výchozy horniny. Na fotografii zachycen celkový pohled na území. V zadu na levém břehu PP Sedlecké skály s východními svahy, vpravo jihozápadní svahy PP Podhoří.



Obr.08: Zdánlivá mírnost svahů na předešlé fotce je pouze iluzorní, jde o pěkně členité a nebezpečné útesy vesměs přístupné pouze na vlastní nebezpečí. Rokle pod nimi dosahuje hloubky přes 100 m, netřeskovce dle pravidla kam člověk vstoupí tam nebudou jsou pak na těch nejhůř dostupných místech, přesto jsem v této spleti skal našel 3 oddělené lokality, tudíž jsou tu doma.



Ale teď už k těm dlouho očekávaným rostlinkám, fotky mnohých byly pořízeny v extrémních dost těžko přístupných podmínkách, takže si jich dost cením.

Obr.09a-g: Lokalita první pod hranou útesu v půdou pokrytém svahu, tedy jednou nohou na skále, druhou ve vzduchu a nedívat se radši za sebe. Všechny pozorované rostliny patří k Jovibarba globifera ssp. globifera s typicky širokými listy v horní části (viz popisy v předešlém příspěvku někde vepředu).















Obr.10a-e: Lokalita druhá uprostřed skalní stěny, umístěna ve stěně, tato formace byla štěrbinová, teplota černých skal vysoká, tedy na dotek pálily do dlaní. Na některých fotografiích patrná doprovodná vegetace rozchodník bílý (Sedum album) a rozchodník velký (Hylotelephium maximum).











Obr.11a-e: Lokalita třetí na západním svahu s půdou na snadněji přístupném místě. Tuto populaci doprovázel rozchodník skalní (Sedum reflexum).











Obr.12: Z rozchodníkové doprovodné vegetace se v PP Podhoří vyskytuje rozchodník velký (Hylotelephium maximum), rozchodník bílý (Sedum album) a na fotografii rozchodník skalní (Sedum reflexum).



Seznam dosud nalezených sukulentů v proterozoiku severní Prahy:
01. Jovibarba globifera subsp. globifera ... PP Podhoří
02. Sempervivum tectorum (zplanělý) ... PP Zámky
03. Sempervivum sp. (zplanělý) ... PP Zámky
04. Hylotelephium maximum ... PP Zámky, PP Sedlecké skály, PP Podhoří
05. Sedum album ... PP Zámky, PP Sedlecké skály, PP Podhoří
06. Sedum acre ... PP Zámky, PP Sedlecké skály
07. Sedum sexangulare ... PP Sedlecké skály
08. Sedum reflexum ... PP Zámky, PP Podhoří
09. Sedum spurium (zplanělý) ... PP Sedlecké skály

[Jiri Kolarik]

Tak mi to dnes nedalo, počasí perfektní a tak jsme šli vylézt na poslední horu na Pálavě a mrknout na sukulenty, pominu-li tedy již Petrem ukázané okolí Mikulova...byla to tedy ona Stolová hora. Jako už vícekrát jsme zastavili na okraji obce Klentnice na parkovišti a vyrazili po červené přes Sirotčí hrádek kolem obecního fotbalového hřiště na plošinu Stolové hory...
Nejprve jsme navštívili ještě spodní část jižního svahu od Sirotčího hrádku, kde jsou rovněž masy jovibarb. Posledně jsme byli jen na vrchní části svahu, hned naproti hrádku...chtěl jsem se podívat, jak to bylo s květenstvími...


Na jižním svahu jsou tisíce rostlin,...jako na Děvíně dnes už vlivem sucha načervenalé a seschlé...příprava na zimu...


Jovibarba globifera ssp. hirta var.glabrescens ... tentokrát zase bez brv...


Koukal jsem po zbytcích květních stvolů, abych si udělal obrázek o počtu květenství na této bohaté lokalitě (ca. 100 x 30m)...a viděl jsem, že je ještě vítr neodfouknul...


jsou tam a na následujícím snímku je možné vidět ca. 7-8 uschlých stvolů na ploše asi 3x5m...tedy, dle mého názoru kvetou zde asi dosti vydatně...a více jsem snad ani neviděl, jen nahoře na stejném svahu. Je to opravdu velmi jižně orientovaný svah, takže asi i optimální podmínky...

[Jiri Kolarik]

Tak a jsme na Stolové hoře - a pohled na sever ukazuje - odleva - zalesněná Pálava, Soutěska, hřeben Děvína...a vysilač...na svahu malinký - zřícenina Děvíček (Dívčího hradu) a nejblíž úplně vpravo Sirotčí hrádek...
http://www.mapy.cz/#mm=FP@sa=s@st=s@ssq ... 45728@z=14


Takový je povrch (žluté kvítky je kolo Lnice květel), tedy "plošina" Stolové hory, což je travnatá step, která se musí kosit, kde bylo v době bronzové rozsáhlé hradiště. Proč nahoře nejsou skály, hora je o ca. 100 nižší jak Děvín, tedy nějakých 458m n.m. , je otázkou - odborný pramen říkal, že je to erozní povrch...No, vzhledem k tomu, že okolní skalky jsou více-méně obnažené a vyšší, dovolím si i tvrdit, že je tu antropogenní vliv, že za ty generace od doby bronzové byly části skal odklizeny, bylo z nich postaveno hradiště ap...

...jsou tam i náznaky teras...políček...čili - otázka... Ovšem plocha je skutečně velká a okolo vede cesta a na všech stranách dolů ze Stolové hory jsou skalky, kde opět rostou jovibarby a rozchodníky...jako tady jižním směrem...


Na jižním konci Stolové hory jsou "schody" dolů k silnici na Mikulov a pohled na Svatý kopeček (vlevo), dole vlevo je Kočičí skála (také drobný výchoz vlevo od silnice) a Turold (vpravo) a na obzoru "les" větrníků v Rakousku...prý jich tam je na 70 kusů...no, hrůza...


slouží jako "náhrada" třeba Dukovan, které jsou odsud ca. 50km vzdušnou čarou, kde je ona známá hadcová step - Mohelno....



Závěrem jsme sešli tedy po schodech dolů, kde na špici je starý lom s rančem, který jsem už nefotil, ale nad rančem jsem natrefil na Pupavu bezlodyžnou (Carlina acaulis), kterou jsem už roky neviděl...


..a vracíme se tak obloukem do obce Klentnice, kde jdeme do Cafe Fara na skvělé kafíčko a řecký jogurt s ořechy a medem...



...a bylo po neděli a po výletě...a bylo krásně. Na jaře, až pokvetou kytky, tedy ne netřeskovce, se tady jistě vrátíme...

[Petr z Čech]

Sukulenty v na?em hlavním městě - severní oblast část III.

Tak a je tu závěrečná část severní proterozoické Prahy. Aby byly zkoumané lokality výskytu této oblasti úplné nesmíme opomenout na severu nejvýznamněj?í levostranné údolí Vltavy, tedy údolí ?áreckého potoka, táhnoucí se v délce asi 10 km kolmo k toku Vltavy, tedy jde o oblast rozsáhlou, místy i vertikálně členitou. Pokud ho jen zbě?ně projdete po cestách, ale třeba i prolezete přístupné okolní skály či stěny, často nenajdete jediný, snad a? na nejbě?něj?í rozchodníky, sukulent. Méně časté druhy se zde vyskytují na jen velmi úzce vymezených místech, často v několikahektarovém skalním území zabírající jen několik málo metrů čtverečních či pouze pár trsů rostlin, proto mi zde pro úspě?ný nález pomohlo několikrát ?těstí či shoda náhod. Tato oblast vypadá ji? na první pohled velmi zajímavě a lákavě neb jsou tu vysoké rozeklané skály Divoké ?árky či různé k jihu orientované skalky na svazích ?áreckého údolí. To co je v?ak dnes také pravdou je to, ?e tato území jsou i hodně ovlivněna lidskou činností anebo jen tím, ?e celé údolí podél ?áreckého potoka je dnes dost zalesněné. Procházku tímto údolím začnu od ústí ?áreckého potoka do Vltavy, postupně pak budu pokračovat proti jeho proudu, tedy označování levé a pravé strany v tomto údolí je zde chápáno z pohledu proti proudu tohoto potoka.

?árecký potok ústí zleva do Vltavy, vytváří zde stejnojmenné údolí. V oblasti ústí potok rozděluje dva významné bloky horniny (proterozoická břidlice). Ni??í napravo při čelním pohledu dovnitř údolí se jmenují PP Podbabské skály, vy??í nalevo pak PP Baba.

Obr.01: Celkový pohled na ?árecké údolí, resp. to je to zalesněné údolí co se táhne kolmo k Vltavě zhruba u toho komínu uprostřed fotky. Ty nízké skály podél trati vpravo jsou PP Podbabské skály, ty vysoké na druhé straně ústí údolí vlevo pak PP Baba.



Přístup do prostoru PP Podbabských skal dnes není zrovna jednoduchý (zastavěný přístup přes uzavřený pozemek, spodní část tvoří frekventovaná ?elezniční tra?). Území je rozdělené do dvou částí z pohledu expozice. Na ji?ním svahu je vcelku zachovalé skalnaté a stepní území s porosty rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum), rozchodníku bílého (Sedum album) a rozchodníku ?estiřadého (Sedum sexangulare), druhou část území pak tvoří východní stěny nad tratí, území nad hranou je zachovalá step, stejně jako ostatní skály levého severního břehu Vltavy s půdním profilem tvořeným spra?í, se skalními výchozy, stěny jsou ve vět?í míře "asanované" opět drátěnými pletivy kvůli ?elezniční trati pod nimi. Rozchodníková vegetace východních svahů obdobná, pouze rozchodník ?estiřadý (Sedum sexangulare), zde nahrazuje rozchodník ostrý (Sedum acre). Netřeskovce (Jovibarba) jsem tu nezaznamenal, zato jsou tam 2 oddělené lokality netřesku stře?ního (Sempervivum tectorum), typ stejný jako z PP Zámky.

Obr.02a: Ji?ní část PP Podbabských skal je od trati několik metrů, proto zde byly zachovány jihovýchodní stěny v dobrém stavu, také ji?ní svahy přivrácené do údolí jsou vcelku zachovalé, vede tudy "stará", zarůstající cesta na bo?í muka - na ji?ních svazích je rozchodníková vegetace bohat?í, step nad hranou je spásána.



Obr.02b: Mezi zajímavé sukulenty rostoucí nad východní hranou patří 2 oddělené lokality zplanělého netřesku stře?ního (Sempervivum tectorum).



Obr.02c: V polovině září jsem tu nalezl na lokalitě č.2 (těsně nad hranou) jeden nerozkvetlý květ netřesku stře?ního (Sempervivum tectorum).



Obr.02d: Ru?ice jsou velké, plně rozvinuté.



Obr.02e: Odli?ná barevná variabilita rů?ice netřesku stře?ního (Sempervivum tectorum), zde spolu s rozchodníkem ostrým (Sedum acre).



Na protěj?í straně ?áreckého údolí se nalézá vy??í území PP Baba. Opět spodní stěny "asanovány" drátěnými pletivy, skály nad hranou mnohde sprejované (toto území je lidem mnohem přístupněj?í). Nad hranami se vytvořil docela velký stepní profil, který je zachováván. Ze sukulentů zji?těna pouze základní rozchodníková vegetace, tj. rozchodník velký (Hylotelephium maximum), na stěnách rozchodník bílý (Sedum album). Netřeskovce sice jsou v obou územích na seznamech uvedeny, mnou zde zatím nepotvrzeny.

Obr.03a: PP Baba, skály nad hranou zachovalé, ale vyprahlé a vesměs bez sukulentů. Stepní profil s keři rozvinutý. Ty červené ohradníky zabraňují pádu ovcí na ?elezniční tra? pod skalami.



Obr.03b: Vlastní skalní stěny dole opatřeny pletivy, jeliko? jde o lámavou břidlici je nějaké lezení po nich vyloučeno.



Obr.03c: Vrchní step spásají ovce a i ji vydatně hnojí.



Tak?e tato území mi hodně připomněla zmen?enou podobu PP Sedleckých skal, které jsou nedaleko odtud, na stejné straně av?ak více po proudu řeky (viz přede?lá část). Dal?í směr mé cesty zamířil přímo do ?áreckého údolí.

Obr.04: Pohled od PP Podbabských skal do ?áreckého údolí. Ji? na první pohled je patrné vysoké zalesnění, ikdy? se údolí různě stáčí podle toku potoka, převládají zde ji?ní a naproti severní svahy, sukulenty je tedy nutno hledat na příhodných místech.



Prvním na sukulenty zajímavým místem je na pravém, ji?ním svahu PP Nad mlýnem. Toto území je men?í, je tvořeno odkrytou skalní stěnou a vý?e lesostepí s výchozy proterozoických hornin, kde se rozvíjí rozchodníková vegetace.

Obr.05a: Step na počátku srpna byla je?tě plná květů - fialový hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum).



Obr.05b: Na skalnatých výchozech se rozvinula rozchodníková vegetace. Krom v?udepřítomného rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum) se tu vyskytuje vět?í populace rozchodníku ?estiřadého (Sedum sexangulare).



Obr.05c: Kvetoucí rozchodník ?estiřadý (Sedum sexangulare), foceno na počátku srpna.



Obr.06a-c: V září jsem zde pak nalezl i malou lokalitu netřeskovce (Jovibarba globifera ssp. globifera).







Dal?í lokalita, k jihu exponovaný skalnatý svah, dále hlouběji v údolí se jmenuje PP Vizerka, zde jsem ?ádnou sukulentní vegetaci nena?el. Tato lokalita je men?ího rozsahu (osamělé skalní těleso) a hodně se podobá tělesům popsaným v přede?lých částech na pravém břehu Vltavy (PP Čimické údolí).

Obr.07: PP Vizerka hostí suchou skalní step bez významných sukulentů.



Ne?-li vstoupím do následujícího, z pohledu výskytu skal jednoho z nejvýznamněj?ích území celé Prahy, dovolím si malou přestávku, kde uká?i základní rozdíl mezi proterozoickou tmavou břidlicí a buli?níkem. Jde toti? z pohledu výskytu rostlin o 2 svými vlastnostmi se významně li?ící horniny. V části údolí Divoké ?árky jsou pak právě buli?níky velmi roz?ířenými horninami, jeliko? v jejich slo?ení převládá tvrdý, velmi pevný a hladký křemen, vytváří se na těchto skalách na ?iviny extrémně chudá rankerová půda.

Obr.08a: Buli?ník (lydit, silicit) je kompaktní starohorní hornina tvořená křemitými slo?kami, často jsou patrné i křemenné ?íly. Tyto horniny jsou nesmírně odolné, proto v kraji tak rychle nezvětrávají a často se vypreparují v samostatná tělesa (suky). Vegetace na nich rostoucí je velmi chudá, jeliko? jsou kompaktní a hladké (na rozdíl od břidlic na nich dost klou?ou boty) hůře se na kolmých stěnách zachycuje.



Obr.08b: ...a i tam, kde je svah buli?níkového suku mírněj?í (foto z Dívčího skoku - severní svah) se zachycuje velmi specifická vegetace neobsahující sukulenty, jsou to různé mechy, trávy a vřesy.



Obr.09: ...oproti buli?níkům jsou proterozoické břidlice relativně měkčí (přesto i tak dost pevné proto vytváří také vypreparovaná tělesa), rychleji se rozpadají, mají břidličnatou stavbu (foto světlej?ího typu z PP Baba) a tak vytváří více ploch, kde se mů?e vegetace zachycovat či kořeny pronikat do ?těrbin. Vytváří také chudou rankerovou půdu av?ak přeci jen ú?ivněj?í ne? jsou půdy na buli?nících. Vegetace, zejména pak s podporou svrchních spra?í bývá bohat?í.



...ale nyní ji? přímo do údolí Divoké ?árky.

Údolí Divoké ?árky, i přes svoji velkou rozlohu, je z pohledu výskytu sukulentů docela jednoduché. V severněj?í oblasti se vyskytují nejvýrazněj?í skalní buli?níková tělesa, nesou romantická jména ?abák a Dívčí skok, okolo jsou pak dal?í útvary se stejně zajímavými jmény, av?ak stejného či ni??ího významu. Sukulentní flóra i přes částečně ji?ní sklony ?abáku není nikterak významná. Skály jsou povět?inou holé či se uplatňuje chudá vegetace okolo vřesu.

Obr.10a: Pohled na ji?ní svahy ?abáku.



Obr.10b: Pohled na skupinu Dívčí skok (ze ?abáku), na i-netu lze dohledat výskyt netřesku (Sempervivum sp.) ve stěně Dívčího skoku. Jinak zde v?ak není ani rozchodníková vegetace.



Ikdy? jsou tyto buli?níkové skalní skupiny velmi impozantní, z pohledu výskytu sukulentů jsou pro nás zajímavěj?í skály ji?něji tvořící soutěsku D?bán. Tyto mají toti? skaliska s ji?ním sklonem a jsou mimo lesní vegetaci, navíc na vrcholu Kozákovy skály bylo ji? od 9.st. hradi?tě s významným mocenským postavením v rámci celých Čech, tedy významný dlouhodobý antropogenní vliv. Vyvinula se zde jak rozchodníková vegetace tak zde nalezneme i zástupce netřeskovců (Jovibarba).

Obr.11a: Pohled do soutěsky D?bán z Kozákovy skály, naproti ?estákova skála. Oblast Divoké ?árky je velké, v mnoha místech nepřístupné území, proto ve?keré závěry tu publikované budou v?dy jen dílčí a mohou se měnit či doplňovat podle dal?ích zji?tění.



Obr.11b: Detail Kozákovy skály od jihu, zde lze očekávat výskyt i vzácněj?ích sukulentů. Co? se později zcela náhodně i podařilo (výskyt není plo?ný a je zcela skrytý ve ?těrbinové vegetaci).



To co jsem zde nalezl je opět určeno ke kontrole mým korektorům. Docela mne zde popletl zvlá?tní habitus velkých rů?ic, které jsou více otevřené, dokonce jsem si původně i myslel, ?e mů?e jít o zástupce nějakého netřesku (Sempervivum), po korektuře se v?ak ukázalo, ?e celá lokalita budou netřeskovce (Jovibarba), ikdy? tro?ku odli?ného habitu ne? jsem byl dosud zvyklý, co? je dáno lokalitou (viz koment Pepa ní?e).

Obr.12: Tyto by měly patřit k Jovibarba globifera ssp. globifera z Kozákovy skály (omlouvám se za neostrost, lep?í se nepodařily).



Obr.13a-d: Dal?í rostliny svými znaky - zdáli se mi příli? otevřené, jinak zakončené listy (připomínali mi spí?e zástupce rodu Sempervivum, nakonec se tedy ukázalo, ?e je to pouze variabilita habitu Jovibarba). Tyto rostliny se tak dobře maskovaly v doprovodném mechu, ?e jsem je ani z 1 m neviděl, to ?e jsem je zde na?el bylo tedy opravdu zásluhou ?těstí a náhody. Lokalita není velká a je na stěně, tedy hůře přístupná, zaznamenán i 1 kvetoucí, ale mimo dosah.









Obr.14: ?estákova skála je ni??í a nemá tak velkou plochu k jihu orientovaných ploch, rozchodníková vegetace je tu také vytvořená.



Obr.15: Z rozchodníkové vegetace se na těchto 2 skalách vyskytuje rozchodník velký (Hylotelephium maximum), rozchodník bílý (Sedum album) na fotce z ?estákovy skály a rozchodník ?estiřadý (Sedum sexangulare).



Seznam dosud nalezených sukulentů v proterozoiku severní Prahy:
01. Jovibarba globifera subsp. globifera ... PP Podhoří, PP Nad Mlýnem, PR Divoká ?árka
02. Sempervivum tectorum (zplanělý) ... PP Zámky, PP Podbabské skály
03. Sempervivum sp. (zplanělý) ... PP Zámky
04. Hylotelephium maximum ... PP Zámky, PP Sedlecké skály, PP Podhoří aj.
05. Sedum album ... PP Zámky, PP Sedlecké skály, PP Podhoří, PP Podbabské skály aj.
06. Sedum acre ... PP Zámky, PP Sedlecké skály, PP Podbabské skály
07. Sedum sexangulare ... PP Sedlecké skály, PP Podbabské skály, PR Divoká ?árka
08. Sedum reflexum ... PP Zámky, PP Podhoří
09. Sedum spurium (zplanělý) ... PP Sedlecké skály