Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Ostatní - odkazy i články, které nesouvisí s tématikou fóra, ale jsou z oblasti botaniky
Ostatné - odkazy i články, ktoré nesúvisia s tématikou fóra, ale sú z oblasti botaniky
Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 29 říj 2013, 21:52

Hygroskopické rostliny pouští a polopouští
/aneb trocha textu k zastavení a rozjímání nad harmonií v tomto materiálním, uspěchaném a neutěšeném světě/

Nejedná se sice o sukulenty, avšak i tyto rostliny se musí v suchých, aridních oblastech vyrovnat s nedostatkem vody. Nedávno jsem se na internetu setkal v diskusích s vysokou mírou mylných až zavádějících příspěvků týkajících se jediného tématu, a to The rose of Jericho, proto také sem vkládám svůj příspěvek k tématu, neboť si myslím, že podobné může i tu někoho, z obdivovatelů aridních oblastí, zajímat. Co to vlastně je za rostliny, kde rostou, dají se u nás pěstovat? ...podobné a mnohé jiné otázky se v diskusích míchaly s odpověďmi do spletitého klubka, kdy rozhodujícím pojítkem byla pouze hygroskopie rostlin a mnohde se ani neřešilo, že diskutované druhy pocházely z naprosto vzdálených kontinentů a tedy i odlišných biotopů, z toho je pak jasné, že mnoho odpovědí tam nalezeno nebylo, natož pak zda-li je lze u nás s úspěchem pěstovat či ne. Odhlédnu zde od zimolezů (Lonicera) i různých pouštních růží (Adenium), které se také mnohdy za Růže z Jericha označují a to zřejmě díky svým nápadným květům v kontrastu svých stonků a jejichž pěstování buď dnes již zvládáme či jsou o nich vedeny sáhodlouhé diskuse a zaměřím se spíše na jádro prapůvodu věci.

Co je to Růže z Jericha?

Na toto nám odpovídá legenda: "...ve středověku rytíři, kteří bránili křesťanskou víru ve Svaté zemi nalezli poblíž starozákonního města Jericha růži. Tato růže vyrostla z oddenku růže, která rostla na počátku všeho v rajské zahradě...vypráví se, že Panna Maria na tomto keři sušila plenky malého Ježíška v době, kdy utíkala do Egypta (rosa sanctae Mariae)...středověcí rytíři tedy tuto růži vykopali a přivezli do Evropy...prý dodnes roste v jedné alsaské vesnici nedaleko městečka Mariastein (švýcarsko-francouzská hranice)...poznáme ji prý snadno, růžový keř má pouze jedno poupě, které nikdy neodkvete...celý rok je zavřené a až na Štědrý den rozkvétá...z květu se line taková záře, že na něm může spočinout pouze pohled spravedlivého člověka s dobrou duší a otevřeným srdcem...". Tolik nám toho říká stará legenda...za touto růží se tedy vypravíme do Svaté země, pouze tam někde roste...Amerika v době středověkých rytířů nebyla starému světu známa a proto americké podoby růže z Jericha, resp. rostliny přivážené z amerického kontinentu, jsou pouze komerčním zaplněním potřeby vlastnit tuto legendární rostlinu, přesto se i o těchto zmíním, ale až v druhé části článku.

Pravá růže z Jericha.
Na Blízkém Východě je za pravou Růži z Jericha považována rostlina, dnes nesoucí jméno Anastatica hierochuntica (Hierochuntum=Jericho). Tato rostlina má vyjímečné hygroskopické vlastnosti, čemuž odpovídá i její české jméno choulivka jerišská. Jedná se o jednoletou, brukvovitou rostlinu, vysokou jen 10-20 cm, která roste v písčitých, pouštních oblastech od Sýrie, přes Palestinu a Izrael, až po Arábii a Egypt. Ano, také je vám divné co dělá brukvovitá rostlina na poušti (u nás si často představíme pod názvem brukvovitá či po slovensky kapustovitá, šťavnatou rostlinu plnou vody). Tak tento zástupce "jinak spíše šťavnaté čeledi" to díky hygroskopii dokázal, proto asi připadá mnohým jako nadpozemská, legendou popsaná, rostlina. Jak víme i na poušti čas od času zaprší, pouštní deště mohou být prudké, přívalové a ikdyž trvají jen krátce stačí to, aby některé rostliny vzklíčily, vykvetly, vyprodukovaly semena a ta efektivně rozšířily po okolní poušti. Aby tento proces proběhl v ten správný čas, musí jednat rychle a k tomu jim právě slouží vysoká hygroskopická vnímavost. Na počátku růže z Jericha (Anastatica hierochuntica) je paradoxně mrtvá, měsíce na poušti vyschlá rostlina. Tato rostlina má v písčité půdě jen nepatrný kořenový systém, proto ji často ze sypkého písku vyrvou ostré pouštní větry a ty ji pak ženou jako "pouštního běžce" pustou krajinou až do okamžiku, kdy zaprší (podobně se u nás na stepích šíří katrán (Crambe) ze stejné čeledi). Jakmile se tato mrtvá rostlina zavlaží vodou, dějí se velmi rychlé změny...optimálně ji stačí pouze dvě hodiny ve vlhku a mokru a rostlina se zcela změní, narovná větve v pravidelně rozložený keřík a z šešulek za deště začne uvolňovat semena...vše se děje hygroskopicky, tzn. mrtvé buňky nasávají vodu a voda v důmyslně sestavených pletivech provádí tyto změny, vedoucí k efektivnímu rozšiřování semen (uvolňování semen je velice specifické a popíšu ho v celém dalším příspěvku). Semena ve vlhku rychle klíčí, v krátké době narostou semenáče v rostlinky, které vykvetou drobnými nenápadnými, ale pro brukvovité rostliny typickými kvítky, které se po opýlení přemění v šešulky se semeny. A to je konec života i sil rostliny, která pod palčivým sluncem vyschne a zdřevnatí, větve zkroutí a sepne do sebe, čímž vytvoří kulovitý tvar. Z rozkošatělého keříku se stává opět kulovitý větvemi propleteny zámotek skrývající však to nejcennější semena pro příští pokolení...a opět tyto mrtvé rostlinné zámotky vítr roznese po poušti, uvádí se, že semena mohou postupně uvolňovat až 20 let, po celou tuto dobu jsou hygroskopicky velmi citlivé a touto jejich vlastností se nechávali po staletí unášet naši předkové a udivuje to i nás.

Obr. 01: Anastatica hierochuntica, nejčastěji se s ní setkáme jako s mrtvou, zavinutou větvičkou, tuto jsem získal z Izraele.

Obrázek

Lze pravou růži z Jericha pěstovat u nás?
Jak jsem výše uvedl jde o jednoletou bylinu, tedy rostlinu žijící jen velmi krátkou dobu. Její pěstování je tedy limitováno získáním semen. Rostliny obsahují velké množství šešulek, prodávané rostliny na mne zprvu působily jako již zcela vysypané, jde však o velmi důmyslný klam. I prodávané rostliny jsou plné semen, jen způsob ukrytí a uvolňování semen je tak důmyslný, že ho laik často ani neodhalí a to i při opakovaném smáčení. Více o tom popíši v samostatném příspěvkuý dále. Dostupnost rostlin (a to i mrtvých, živých pak nemožné) v Evropě je obtížná, lze je získat v oblastech Blízkého Východu a Egypta kam se jezdí na dovolené (vzácněji i u prodejců v jižní Evropě), kde se prodávají jako suvenýry. Jakékoli jiné pěstování než ze semen možné není. Zdokumentovaná zkušenost s pěstováním v Evropě je např. Botanická zahrada Londýn. Získané mrtvé rostliny jsou silně hygroskopické. Po dvou hodinách smočení ve vodě se plně rozvíjí, vydávají na krátkou vzdálenost pronikavou hráškovou vůni a na nosní sliznici pocit chladu (mentolový efekt). Běžné smáčení však semena jen tak neuvolní.

Obr. 02: Anastatica hierochuntica - bližší detail na na první pohled prázné šešulky, ve skutečnosti však jde o duálně umístěné šešule s 3-4 semeny, tedy max.2 na půlšešuly, hrot pak nazýváme srážkoměr a ten má velmi důmyslnou funkci, popíši samostatně později.

Obrázek

Obr. 03: Anastatica hierochuntica - po 2 hodinách od namočení je plně rozvinutá.

Obrázek

Obr. 04: Anastatica hierochuntica - bližší detail na větvičky, které po navlhčení mění i barvu.

Obrázek


Nepravá růže z Jericha.
Blízký Východ od dob starověku málokdy byl klidnou oblastí bez konfliktů a proto dostupnost pravých růží z Jericha není ani dnes snadnou záležitostí. O pěstování pravých růží z Jericha (Anastatica) za účelem komerčním mimo oblasti výskytu pak nevím. Nebyl by to však vnímavý člověk, aby nehledal v přírodě obdobu podobného efektu v říši rostlin u jiných, zpočátku dostupnějších druhů, kde by ho komerce uspokojila a tak začal tvrdit, že růže z Jericha je i jiný druh, chovající se obdobně, tedy hygroskopicky. To, že roste v Novém světě, tedy v Americe pak jaksi z pochopitelných důvodů již neuvedl a tím zamotal hlavu mnohým lidem, kteří se zas až tak v rostlinné říši neorientují a na diskusních fórech není ani tak vzácné dnes číst, že The Rose of Jericho roste jak na Blízkém Východě tak i v Americe, aniž by se někdo blíže zamyslel, že jde o zcela odlišné druhy, ba co víc i naprosto odlišné skupiny rostlin.

Obr. 05: Selaginella lepidophylla - zavinutá růžice do klubka větví za sucha, takovou lze běžně získat za cenu okolo 100 Kč.

Obrázek

Co je to tedy Nepravá Růže z Jericha?
Legenda na to žádná není, prostě jednoho dne, někdo na jihozápadě Texasu či v přilehlém Mexiku (určitě to byl dříve rudý než bílý muž) nalezl plavuňovitou rostlinu, která v tamních skalnatých polopouštích velice rychle a efektně reagovala na vláhu. Tato rostlina je vraneček (Selaginella lepidophylla). Naši kaktusáři-cestovatelé ji znají také, protože roste na místech, kde se vyskytují kaktusy. Má sice radši před sluncem chráněnější expozice, avšak její odolnost proti suchu je stejně obdivuhodná. Zatímco sukulenty vodu shromažďují ve svých dužnatých stoncích a využívají ji v době sucha. Tento vraneček, velký asi 20 cm v průměru, vodu nedokáže udržet. Dlouhá období sucha ho vysušují a vysušují, on nejcennější partie, středového růstového bodu, chrání tak, že se zavinuje a zavinuje až je z něho kulička, střed je bezpečně zabalen a okolnímu suchému klimatu jsou vystaveny jen ty nejspodnější větevky. Ale ani tehdy vysušování nekončí, buňky ztrácí stále a stále vodu až jsou "skoro" mrtvé. Pozor však pouze skoro, tedy zcela zastaví asimilační procesy, větve zčervenají až zhnědnou a čekají na impulz, vodu. Rostlina je ve stavu předstírané smrti. Po dešti, u nás doma pak namočení do vody, buňky pak velice rychle vodu nasají, nastartují asimilační procesy včetně fotosyntézy. Automatizované procesy hygroskopické celou kuličku rozvinou (proces je pomalejší než u pravé růže a trvá i několik dní) a ta po krátké období jejího růstového optima i roste. Jelikož je to plavuň, tedy rostlina blízká kapraďorostům, nečekejte žádné květy ani semena, pouze krásně zelený rozvinutý polštář. Na rozdíl od předešlé však jde o živou rostlinu a tedy výzvu pro pěstitele ji udržet na živu, dokonce i výzva pro kaktusáře, neboť má dost podobné požadavky na pěstování. Rozmnožujeme ji pouze řízkováním, tedy trs lze rozdělit. Dostupnost u nás dobrá, z 99% nabízených rostlin The rose of Jericho na trhu jde o tento druh. Postřehy z pěstování doplním později až nějaké získám.

Obr. 06: Selaginella lepidophylla - pozvolna se rozvíjející růžice po navlhčení.

Obrázek

Obr. 07: Selaginella lepidophylla - zpočátku jsou větvičky hnědé až červené (nízká asimilace)

Obrázek

Obr. 08: Selaginella lepidophylla - později po rozvití se větvičky zazelenají (vysoká asimilace)

Obrázek
Naposledy upravil(a) Petr z Čech dne 01 lis 2013, 12:12, celkem upraveno 2 x.

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 30 říj 2013, 19:10

Princip rozmnožování u Anastatica hierochuntica

Tato rostlina má velmi zajímavě vybudovaný způsob rozmnožování a to jak v oblasti rozšiřování, tak i v oblasti uvolňování semen v ten správný okamžik (na množství semen, která vyprodukuje, velice úsporný). Když se mi dostala prvně do ruky, smutně jsem konstatoval, že je snad zcela vysypaná a že nemá jediné semeno. Skutečně, šešule, resp. to co na první pohled vypadá jako otevřená šešule jsou vždy všechny rozevřené a není tedy divu, že si člověk řekne, že to co v nich bylo je už pryč. Jenže proč by rostlina rostoucí v oblasti jedné z nejsušších pouští světa se zbavovala všech svých semen naráz? Navíc na lokalitách se krátkodobě vyskytují jen roztroušené keříky a nelze usuzovat, že nalezení optimálního místa k vyklíčení na poušti je nějak snadné? Proč by riskovala, celou svojí semennou banku na první pokus, když dokáže provozovat svůj hygroskopický potenciál až 20 let, navíc pokud 20 let pak musí po celou tu dobu uchovat semena bezpečně uložená a živá. Příliš mnoho nejasného, co jsem musel rozekrýt a tak jsem trochu získával informace o které se tu rád nyní podělím.

Obr. 09: Anastatica hierochuntica, zajímavá a tajemná rostlina o které se toho moc neví.

Obrázek

Šešule dokázaly oklamat i mne
To co na první pohled vypadá jako otevřená šešule, dokonce i s nějakým trnovitým zbytkem podobným přepážce semeníku není to co si myslíme (viz obr.02). Jde vlastně o dvě párové samostatné šešule vybíhající ve lžicovité výrůstky, které vzájemně svírají ostrý úhel (to je ten dojem otevření), uprostřed těchto dvou šešulí je pak navíc jakýsi trn, který jak si řekneme dál má velice důležitou funkci, při prvním pohledu však tak zajímavě, natož funkčně nevypadá. Těchto párových šešulí může být na jediné rostlině několik set. V takové každé dvojšešuli se pak nachází 3-4 drobná zlatavá semena. Jsou velmi dobře schovaná pod pevně uzavřenou záklopkou. Záklopka se neotevře mechanicky, tedy ať rostlinou smýká pouštní vítr sebevíc, je velmi odolná k běžné mechanické zátěži. Záklopku však neotevře ani smáčení ve vodě, proto ani namáčené rostliny pro potěchu oka semena jen tak nevydají. Není tedy divu, že takto schovaných semen si velmi snadno nepovšimneme a mnohdy toto tajemství si uchovají rostliny dovážené do Evropy navždy. Co je tedy spouštěcím momentem, kdy se rostlina rozhodne vydat nějaká ta svá semínka? Vraťme se zpět do pouště. Vítr před bouří valí "pouštního běžce" po vyprahlé, písečné poušti. "Pouštní běžec" je zavinutý v mrtvou kulovitou, velmi lehkou, zcela vyschlou dřevitou hmotu. Šešule má umístěné na vnitřních stranách větví, tedy směrem dovnitř, tak jsou uchráněny před opadnutím či odlomením i při větších nárazech do kamenů pouště. Najednou s bouří přichází i prudký déšť. Voda, která polévá "pouštního běžce" se vsakuje do jeho mrtvých tkání. Hygroskopické mechanismy, popsané v předešlém příspěvku, dokáží během dvou hodin, zcela rozvinout před tím kulovitého "pouštního běžce" v pravidelně rozkošatělý keřík. Šešule nyní směřují přímo nahoru proti prudkému přívalovému dešti. A nyní přichází na scénu ten zvláštní trn, jedna kapka za druhou se o něj rozráží a voda odstřikuje a stéká po lžicovitých výrůstcích...nevím jak se odborně ten trn jmenuje, ale pozorovatelé rostlin pouště mu říkají srážkoměr...nikdo ještě nespočítal kolik kapek je nutné o tento trn rozstříknout, každopádně až srážkoměr uzná za vhodné, že déšť je dostatečně silný a tedy okolní půda bude dostatečně provlhčená pro vyklíčení semen, která stráží... odzátkuje šešule a uvolní semena...toto odzátkování probíhá individuálně, tedy nikdy rostlina nepříjde o všechna semena naráz, pouze postupně o některá na straně momentálně přivrácené k dešti, při slabém dešti, za vlhka bez rázu či za sucha se zátky prostě neotevřou...a takto se "pouštní běžec" dokáže toulat pouští i těch 20 let...pokud se na semena podíváme "násilím", tedy odzátkujeme šešule nožem, můžeme si všimnout, že jsou uložena v pouzdru vystlaném lesklou vrstvou zlatavé barvy, neznám složení, ale je pravděpodobné, že tato vrstva dokáže udržet semínka životaschopná i po tak dlouhou dobu v tak nehostinném prostředí jako je poušť....


Obr. 10: Anastatica hierochuntica, tabule rozebrané šešule.

Obrázek

Obr. 11: Anastatica hierochuntica, co asi udělají semena pokud je umístíme na vlhký substrát, každopádně jsou jako nová, ikdyž pochází z "mrtvé" rostliny.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Petr z Čech dne 01 lis 2013, 12:08, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 31 říj 2013, 08:39

Zrozeni v pustinách

...po silné větrné a deštivé bouři, která ustala stejně rychle jak se objevila, nastal opět klid, takový typický klid pouště, neskutečné ticho přerušované jen nenápadnými zvuky pouště, tyto nepřerušují žádné zvuky civilizace, nad pahorky na obzoru zazářily první hvězdy, zde je neoslňují noční světla měst, zde jsou mnohem jasnější a člověk je jim duševně blíž...kdo mohl někdy toto ticho vnímat na vlastní uši na něj už nikdy nezapomene, v takovou dobu se člověku honí hlavou myšlenky o nekonečnosti bytí...vítr skoro ustal, jen vlahý čerstvý vánek připomíná, že pouštní půda je dosud prosycená vodou z právě proběhlé bouřky...půda za sucha tvrdá je nyní velmi sypká, proto se do ní voda velmi rychle vsákla, bylo ji však tentokrát tolik, že po dlouhé době sucha probouzí k životu obyvatele pouště...také "pouštní běžec", který leží v prohlubni po kameni, kam ho zavál vítr odzátkoval své šešule a několik semen dopadlých na vlhkou půdu čekalo celý ten bouřlivý den na nastávající noc....kdy se zrodil nový život...

Ano, semena Anastatica hierochuntica klíčí v noci hned po deštivé bouři, první okamžiky života prvoklíčků jsou nejkritičtější. V noci přeci jen nehrozí vysušení či spálení sluncem a proto musí využít co nejlépe hned celou první noc...i ty mé přes den na světle neprojevovaly žádnou aktivitu, vzal jsem je tedy a na noc dal do specifických kultivačních podmínek (pouštní druhy pěstuji v miniskleníčku, složeného ze třech plastových misek; spodní drenážní miska má plné dno je prázná, do ní vložím pár oblázků a druhou stejně velkou misku (vznikne tedy cca 1-2 cm velká mezera), tentokrát s děrovaným dnem, tuto misku naplním substrátem a mohu libovolně osít sledovaným osivem, po zálivce se zvlhčí substrát a přebytečná voda odteče otvory ve dnu do spodní misky, kde vytváří trvalý rezervoár podzemní vody, divili by jste se jak mnohé rostliny na poušti cítí podzemní vodu, ke které vysílají své kořeny i přes zcela vyschlý substrát no a třetí stejně velkou miskou to vše překryji kvůli vlhčímu mikroklimatu, samozřejmě všechny misky jsou průhledné; pokud jde o teplotu zejména start pro klíčení dělám to tak, že miniskleníček položím na horní kryt akvária, které večer na pár hodin rozsvítím, odpadní teplo zářivky prolíná spodem do miniskleníčku, je vysoké, často +30 až +40 st.C přes substrát se trochu sníží...jelikož je miniskleníček nad akváriem je ve tmě i v době, kdy akvárium svítí...takto mi klíčí palmy za 14 dní až 3 měsíce či Anastatica hierochuntica hned první den po výsevu...

Obr. 12: Anastatica hierochuntica, klíčí za tmy na poušti při svitu Měsíce, já jsem toto zrození odfotil za svitu baterky, semena ke klíčení potřebují vlhkou pouštní půdu a teplo jim evidentně také prospívá.

Obrázek

Obr. 13: Anastatica hierochuntica, možná první snímky, které kdy byly pořízeny a které zachycují nejrannější fázi klíčení této rostliny, já tuto fázi fotím u rostlin velmi rád, je zvláštní, že pak už nikdo, přitom je to nejčistší zázrak přírody - zrození rostliny...je to ranní fotka +9 hodin po vyklíčení, okamžik kdy mladá rostlinka přechází od výživy ze zásob semene na výživu vlastním kořenem, typické vlásnění je možné v této době vidět i u mnoha jiných pouštních druhů rostlin, včetně některých kaktusů...rostliny, které klíčí na povrchu (=epigeické), nejdříve prodlouží hypokotyl, který pomocí vláskových kořínků a samozřejmě i vznikajícího primárního kořene, který začnou zanořovat do půdy (=geotropismus), se snaží co nejvíce zachycovat okolní vlhkost (zde je při pěstování důležité udržet uzavřené mikroklima, viz význam třetí misky u miniskleníčku).

Obrázek
Naposledy upravil(a) Petr z Čech dne 01 lis 2013, 12:07, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 31 říj 2013, 14:17

Děti Slunce
... ranní úsvit nad pouští přichází velmi rychle, sluneční paprsky brzy naplní celou pustou krajinu a pouze v zástinu za pevnými překážkami, které stojí v cestě přímým slunečním paprskům, se ještě udržuje tmavší stín, který je v silném kontrastu s prohřívající se pustinou...zatímco noční teploty mohou být v poušti i hodně nízké, ty denní rychle stoupají ... sluneční paprsky dopadly už i do prohlubně po kameni na mladé semenáčky "pouštního běžce", tyto v noci zrozené rostlinky přes noc spotřebovaly veškeré zásoby ze semen a svými jemnými, vláskovitými kořínky začaly prvně vstřebávat sílu z vlhké pouště ... Slunce je na poušti, stejně jako všude jinde na světě dárcem energie pro život ... vědí to i mladé semenáčky a proto odhodí, již nepotřebné, prázdné slupky starého semene a nastaví přímo proti dopadajícím slunečním paprskům své prvotně stvořené děložní lístky ... započal nejdůležitější proces v životě všech rostlin - fotosyntéza (=přeměna slunečního svitu v energii z které budou rostliny čerpat po celý zbytek svého života) ...

Idylickou situaci popsanou výše na poušti, lze u nás doma ve střední Evropě, navíc na přelomu října a listopadu, kdy jsou teploty již hodně nízké a sluneční svit mnohem slabší, pouze více či méně úspěšně nasimulovat technickými prostředky. To co využíváme je hlavně prodloužení "světelného" dne. V tropech a subtropech je běžný sluneční svit okolo 10-12 hodin denně, u nás je to v této době asi jen polovina této doby a to za předpokladu slunečného dne, mnohdy však hustá podzimní oblačnost nepropustí kvalitní sluneční svit i celý den. Proto přisvěcujeme, zejména ráno i večer. Umístění miniskleníčku k oknu, kam dopadají aspoň po část dne pravé sluneční paprsky je však pro všechny rostlinky nenahraditelná výhoda. Semenáčky pouštních dětí Slunce pak mají rády i teplo v optimech někde okolo +25 až +30 st.C.. Toto paradoxně dříve nebýval až takový problém, neúsporné žárovky produkovaly vždy i mnoho odpadního tepla, proto vězte, že současné úsporky semenáče již nezahřejí. Každý druh rostliny má určenou minimální teplotní hranici růstu, pokud tuto hranici nerespektujeme končí naše pěstitelské praxe často neúspěchem. U pouštních rostlin subtropů automaticky předpokládám teploty vyšší, tedy nad +20 st.C, je jasné, že skutečnou hodnotu lze zjistit jen na základě mnoha provedených experimentů, proto ani tu pro druh Anastatica hierochuntica přesnou minimální teplotu nemohu uvést. Navíc velmi často v pouštních oblastech dochází k výraznému kolísání mezi noční a denní teplotou. Tuto jemnou mechaniku nastavení nechme radši jen na naší zkušenosti odhadu. To že jsme vše nastavili tak jak má být nám ukáží semenáčky samotné ... u Anastatica hierochuntica je hypokotyl vzpřímený, bílý, později žlutozelený ... na vrcholu při odpovídajícím svitu a teplu rozvine do +12 hod. po vyklíčení žlutavé děložní lístky, které začnou zelenat až vlivem nastartované fotosyntézy ...

Obr. 14: Anastatica hierochuntica, s plně vyvinutými děložními lístky, ve fázi zahájení fotosyntézy, byla vyseta 3 semena z toho 2 plně vyvinutá, 1 nevyvinuté, klíčit začala pouze ta zcela vyvinutá, při výsevech je tedy důležité semena z "násilně" otvíraných šešulí kontrolovat, semena v rostlině dozrávají nejspíše postupně. Ta vyvinutá mají pravidelný prosovitě kulovitý tvar, nevyvinutá spíše tvar plochého disku.

Obrázek

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 01 lis 2013, 12:04

Nové upřesňující údaje

O rostlině Anastatica hierochuntica, ve spojitosti s komerční nálepkou The rose of Jericho, koluje zejména na internetu mnoho polopravd a nepřesností. Pokusím si některé z nich podrobněji prověřit, rozplést od informací o jiných druzích a možná tím vnést do problematiky trochu více světla.

Obr. 15a-b: Anastatica hierochuntica, a/ celkový pohled na "mrtvou" rostlinu, b/ šešule se semeny jsou uspořádány tak, aby byly ochráněné v tomto stádiu před možnou ztrátou, při pohybu mrtvého keříku pouští.

Obrázek

Obrázek

Areál rozšíření
Zde lze analyzovat 3 typy zdrojů:
a) nezasvěcené (informace přebírající) - bohužel sem patří i česká verze wikipedie, kdy u hesla Selaginella lepidophylla (tedy nepravé růže z Jericha) uvádějí výskyt "... v pouštních oblastech západní Asie, zejména Sýrie, ale také v pouštích v Texasu, Mexika a Egypta...", což je typické mezidruhové pomíchání všeho, tedy jak rostlin vranečků z polopouští Ameriky tak rostlin Anastatica, navíc zdůraznění lokalit v Sýrii, potažmo i Blízkého Východu neodpovídá skutečnosti, neboť areál rostlin Anastatica, jak popíši dále, je mnohem rozsáhlejší...taktéž zmínka o tom, že...."...V hrobkách faraonů byly nalezeny růže staré 4 000 let, které byly životaschopné..."..je nesmysl a netýká se rozhodně amerického vranečku, pokud pak šlo o rostliny Anastatica, jednalo by se buď o životaschopnost jejich semen (což je jen těžko pravděpodobné) anebo spíš o zachování hygroskopických vlastností mrtvé rostliny (což je v suchém prostředí možné), ale tento zdroj z odborných kruhů jsem zatím neměl možnost ověřit, proto jen vylučuji přítomnost americké rostliny v hrobce egyptského faraona...na egyptologickém videu, zobrazující jedno z vyobrazení jsem pak viděl, že jde o rostlinu Anastatica, kterou egypťané prokazatelně znali, nikoli však vraneček...

b) zasvěcené (neodborné) - tyto zdroje již rozlišují to, že rostlina Anastatica je domovem pouze ve Starém světě, jelikož jsou snad ovlivněny legendou a vírou, podle mne však spíše komerční hodnotou uvádějí, že domovem této rostliny jsou oblasti Blízkého Východu, tedy zejména Sýrie, Izrael až Egypt, je to pochopitelné a komerčně lákavé neb pak lze tuto rostlinu označit za rostoucí v oblastech putování Panny Marie do Egypta, tedy za rostlinu reprezentující epizodu víry, potažmo přidáme-li legendu, kterou jsem uvedl má to u věřících odezvu...sem pak náleží komerční cena této rostliny, cca až 35 USD

c) zasvěcené (odborné) - ať již převzaté či odborné avšak z per botaniků, kteří tuto rostlinu znají i v její živé fázi, průzkumy oblasti byly provedeny a proto dnes víme dost přesně, kde Anastatica všude roste. Zatímco náš skvělý botanik Polívka na přelomu 19.-20. století uvádí oblast výskytu ještě na Blízký Východ vč.Egypta a přidává ještě Arábii, Ihsan Al-Shehbaz z Harvardovy univerzity aktuálně popisuje oblast výskytu takto:

Výskyt: (upraveno podle Ihsan Al-Shehbaz)
Saharská oblast (od záp.pobřeží Afriky /Mauritánie, Maroko/ přes celou Saharu /Mali, Alžír, Libye, Egypt, Súdán/ po severovýchodní Afriku /Eritrea, Ethiopie/)
Arabský poloostrov (Yemen, Saúdská Arábie, Katar, Kuwajt), tedy značná část poloostrova
Blízký Východ (od jihovýchodního Turecka, přes Sýrii, Izrael, Palestinu a Jordánsko dále přes Irák, jižní Írán až do Pákistánu)

Jak je tedy z botanických zdrojů zřejmé, jde o neskutečně obrovský areál výskytu, kde Anastatica hierochuntica roste. Jelikož celý rod Anastatica obsahuje pouze tento jediný druh, nevznikají zde žádné spory o taxonomických diferenciacích. Takovýto obrovský areál však značí, že tato rostlina je velmi přizpůsobivá různým klimatickým, půdním a jiným abiotickým faktorům, neboť jak víme není poušť jako poušť. Jako příklad mohu uvést její spodní hranici přežívání v přírodě, která činí -7 st.C, tedy mrázsnášející druh pouště. Samozřejmě toto na poušti platí právě proto, že přes den se opět rostliny zahřejí na slunci vysoko nad nulou (pro pochopení úplně podobné mrazivé minimum mají i kaktusy Carnegiae (saguára) v Sonorské poušti, kde výzkum krásně ukazuje, že za jejich mrazovou hranici na sever nemohou saguára proniknout ani tehdy, kdy tam jsou biotopy vhodné, tedy shodné s oblastmi na jihu), stejný proces kontroly mrazového minima tedy neumožňuje ani Anastatica pronikat do pustin v severnějších oblastech střední Asie, kde jsou teploty pro ni již příliž nízké. Druhým takovým aspektem přizpůsobivosti je její délka života. Botanikové v popisech běžně uvádí, že jde o jednoletou bylinu, co je to však 1 rok na poušti? Rok si vymysleli lidi podle astronomických pozorování. Jenže rostliny na poušti se řídí jinak, a to podle období sucha a období vláhy a jak jsem již napsal výše areál rozšíření je tak obrovský, že na jedné straně zahrnuje místa, kde jen velmi málo prší, ale i místa kde oproti těm nejsušším o poznání více zaprší...proto je přesnější tuto rostlinu klasifikovat jako jedno až dvouletou...tedy tam kde zaprší málo musí vše zvládnout naráz a brzy uschne, tam kde prší více může i relativně delší čas přežívat (růst) v živé formě (je zde variabilita ve velikosti, na videu z farem v Izraeli je vidět rostliny dosahující svou velikostí až pokolena), jakmile pak přejde do fáze fertilní, resp. tvorby semen zanikne i ona, ale může to trvat i dva roky (zdroj Ihsan Al-Shehbaz). Toto zjištění má samozřejmě význam pro pěstování v kultuře, kde díky její adaptabilitě k lepším podmínkám ji můžeme udržet déle a také lépe můžeme načasovat její kvetení do období teplého, s dostatkem opylovačů. Z jiné zprávy přebírám, že bylo pozorováno, že kvetoucí láká mnoho hmyzu, autor se však domnívá, že je možná i částečně samosprašná, květy jsou klasické, oboupohlavné. O opylování těchto rostlin na poušti však informace zcela chybí.

Obr. 16: Anastatica hierochuntica, Mladé semenáče s plně vyvinutými děložními listy jsou silně fototropické, natáčejí se (pomocí cca 1-1,5 cm dlouhého, tenkého hypokotylu) stejně ochotně za sluncem jako za rozsvícenou žárovkou v období přisvětlování.

Obrázek

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 02 lis 2013, 09:10

Věk semenáče

Obr. 17: Anastatica hierochuntica, věk semenáče.

Obrázek

Období růstu rostliny od vyklíčení do vytvoření funkčních děložních lístků nazýváme obdobím semenáče. Rostlina Anastatica hierochuntica je natolik zajímavá, že čas od času je na ni prováděn výzkum. Níže okomentuji několik měření právě z období semenáče a následného období juvenilního:

Obr. 18: Anastatica hierochuntica, srovnání klíčivosti Anastatica hierochuntica s běžnou kedlubnou (Brassica caulorapa), tedy rostlinou stejné čeledi, ale jiné ekologie, z grafu je jasné, že Anastatica klíčí za předpokladu dostatku vody (viz následující test) mnohem rychleji a 100% klíčenců máme už v okamžik, kdy jsou kedlubny na 1/5 početnosti
(zdroj: Oecologia 1981, Volume 51, Issue 3, pp 400-403 Jacob Friedman, Zipporah Stein, Edna Rushkin: Drought tolerance of germinating seeds and young seedlings of Anastatica hierochuntica L.).

Obrázek

Obr. 19: Anastatica hierochuntica, vliv množství srážkové vody na růst Anastatica hierochuntica v juvenilním věku
= parametrem je tu objem vody přepočtený na průměrný roční úhrn srážek, základní souhrn: klíčení a juvenilní vývoj Anastatica hierochuntica je v přímé závislosti na množství srážek, čím více vody mají semena k dispozici tím a/ mají semenáčky, resp. juvenilní rostlinky mohutnější (co do průměru) stonek, b/ mají větší plochu vodivých tkání, c/ kdy poměr vodivých tkání se snižuje vůči povrchovým a dužině (viz průřez), d/ vodivá pletiva cév ve stonku narůstají a e/ vodivost pochopitelně za vyššího stavu vody klesá u pouštního druhu je to však v diametrálně významných hodnotách, což svědčí o velké snaze rostlinek získat vodu i z minima
(zdroj: Ann Bot. 2006 January; 97(1): 47–55. AHMAD K. HEGAZY, H. N. BARAKAT, and H. F. KABIEL: Anatomical Significance of the Hygrochastic Movement in Anastatica hierochuntica).

Obrázek

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 03 lis 2013, 09:11

Co vás může zajímat nejen na letní dovolené o Anastatica hierochuntica, ale i po ní
/moc uvítám a jistě nejen já pokud někdo pořídíte fotografii rostliny Anastatica hierochuntica či jejího biotopu přímo ve volné přírodě a vložíte ji sem do příspěvku se stručným komentářem kde a kdy se vám to podařilo/

Jak ji říkají ? (až ji jednou budete shánět na tržišti v Marrakeši, Old Marketu v Sharm el Sheikhu či trhu Machane Jehuda v centru Svaté země):
= jmeno Anastatica je z řečtiny (anastasis=zmrtvýchvstání, Hierochuntum=místopisné označení Jericha)
v Česku: choulivka jerišská, růže z Jericha
na Slovensku: pravá "Ruža z Jericha"
v Polsku: róża jerychońska, zmartwychwstanka
arabsky: keff Meriem, schajrat Meriem, schajrat el talk, keff lala Fatma, yedd Fatma, keff el adhra, bint Ennabi, el kemcha, kerchoud
berbersky: tamkelt
u Tuarégů: akaraba
anglicky: St. Mary's flower, resurrection plant, rose of Jericho
francouzsky: main de Fatma, rose de Jéricho

Kde ji najdete v poušti?
Je to typicky pouštní rostlina obývající nejčastěji území, tzv. stanoviště odtoku vody, kde roční úhrn srážek nepřekoná 100 mm/rok. Tato místa se vodou naplňují, resp. je přes ně svedena dešťová voda, poté pak zcela vysychají. Ekologické nároky rostliny co do složení půdy jsou velmi široké, takže ji můžete nalézt v písčito-hlinitých jámách a prohlubních, v nezasolených korytech vádí, na půdách štěrkopísčitých (náplaveniny) a dokonce i přímo na skalnatých platech. Oblast rozšíření, jak jsem již popsal výše, od Maroka a Mauritánie po Pákistán jistě nabízí mnoho příležitostí se s ní setkat.

Ohrožení v přírodě a dovoz:
Anastatica hierochuntica dosud nebyla klasifikována IUCN, není tedy přímo ohrožena. Dovoz "mrtvé" jako upomínkový předmět zpravidla nepodléhá zatím žádné fytokontrole. Zaslání prostřednictvím pošty do ČR ze země mimo EU, kdy cena bez poštovného překročí EUR 22,00, je silně regulováno státem v neprospěch svých občanů, státy uplatňující striktně metodiku EU, zejména její spodní hranice, kam patří i ČR, v takovém případě vyměřují nadstandartně vysoké poplatky (obsahující daně za vše, tedy i daně z poštovného a tzv. služby spojené s propuštěním). Za propuštění zboží na území ČR (píši o soukromých osobách, ne firmách) si stát a jím vlastněná na tyto služby monopolní poštovní organizace účtuje dalších EUR 22,00 (na Slovensku to bude asi +/- obdobné). Dále je nutné počítat s tím, že země sev.Afriky a Blízkého Východu jsou na seznamu rizikových teritorií a proto bude zásilka zkontrolována víc jak důkladně a záleží jen na citu kontrolora, v jakém stavu zboží obdržíte.

Jak nastavit kultivační prostředí pro maximální pěstitelský efekt u Anastatica hierochuntica

Mnoho faktorů i experimentální výsledky byly popsány v Journal of Advanced Research Volume 1, Issue 4, October 2010, Pages 331–340 Ahmad K. Hegazy, Hanan F. Kabiel z Botany Department, Faculty of Science, Cairo University, Giza 12613, Egypt v článku Size-class structure and growth traits of Anastatica hierochuntica L. populations as rainfall indicators in aridlands, ze kterého vybírám jeden graf na obrázku níže, týkající se poměru nárůstu biomasy (kořen, stonek, list, reprodukční orgány) v průběhu 4 období vývoje rostliny.

a) semenáč = zde chápáno období od vyklíčení do období před tvorbou epikotylu
b) juvenilní rostlina = zde chápáno rostlina od tvorby epikotylu do období před kvetením
c) kvetoucí rostlina = období od květu po odkvetení
d) plodící rostlina = období od vytvoření plodů do zániku

Obr. 20: Anastatica hierochuntica, přírůstky biomasy v jednotlivých úsecích života rostliny (podle Hegazy, Kabiel).

Obrázek

Komentář: Při maximalizaci přídělu vody zpravidla docílíme velké rostliny, ale mála plodů, při minimální zálivce jsou rostliny malé, ale o to více mají plodů. Každopádně při pěstování to se zálivkou nesmíme přehánět, rostlina by měla dostat jen tolik vody, kolik získává v přírodě (pro velkou část saharské oblasti to je 80-100 mm/rok, resp. i méně), nutno podotknout, že jde o krátkověkou rostlinu (jednoletku) tudíž vodu v přírodě získává často jen v jediném krátkém období deště na počátku svého života. Pouštní rostliny (kvůli omezení výparu) většinou přes den uzavírají průduchy a aktivují se až večer a v noci, noční rosa je také jev, který se na poušti objevuje v důsledku kolísání teplot. Pro severní Saharu přichází deštivé období od konce podzima do předjaří. Rostliny Anastatica klíčí za takových podmínek tedy počas naší zimy, kvetou pak v předjaří (toto je ale v jiných částech pouště odlišné, např. v jižní části Sahary prší v létě a sucho nastává v zimě apod.).

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 03 lis 2013, 16:56

Počátek juvenilního věku

Ve věku 3 dní od vyklíčení začínají semenáče s tvorbou epikotylu (přecházejí od období semenáče do fáze juvenilní rostlinky), vrchní část hypokotylu, ve které dochází k výrazné morfologické změně zduří, děložní lístky se nejdříve mírně, později výrazně rozestoupí do "V" (mají samostatný řapík), aby udělaly místo pro nový stonek, hypokotyl, stále silně fototropický a tenký, od prvotního vyklíčení, kdy měřil cca 1,5 cm se během období fáze semenáče prodloužil na 2,5 cm (při nedostatku světla v této fázi je zde pěstitelské riziko přílišného vytahování hypokotylu. Při nadměrném vytahování může dojít ke ztenčení hypokotylu na úkor délky, což je samozřejmě možné riziko pro budoucí vývoj, pro kultivaci ve fázi semenáče jsem použil umělý osvit 60W kombinovaný s přirozeným svitem slunce v souhrné časové periodě 12 hodin). Přirozené (bez kultivační techniky) optimální počáteční období naklíčení a prvotního růstu tedy bude u nás vždy až koncem jara či přes léto ve skleníku, kdy je i u nás dostatek přirozeného slunce a tepla. Voda zde funguje zejména jako počáteční aktivátor procesu (v průběhu růstu dodává živiny a udržuje turgor v buňkách), množství slunečního svitu pak významně ovlivňuje procesy růstu. Z fotografie níže je také patrné čočkovité prohnutí děložních lístků, což může souviset s využitím půdní vlhkosti (vlastní mikroklima).

Obr. 21: Anastatica hierochuntica, v období těsně před zahájením růstu epikotylu.

Obrázek

Pozn.: V posledních letech při klíčení pouštních a polopouštních rostlin (včetně kaktusů) nepoužívám pro podobné experimenty Fleischerovu metodu 100% vlhkosti (to je metoda velmi účinná za předpokladu dodržení naprosté sterility, avšak tím pádem nejde o způsob zcela přirozeného klíčení. Přirozené klíčení, na poušti i dost často právě jen pod zemí, totiž umožňuje různé vztahy plísní a hub na bázi spolupráce s kořenovým systémem semenáčů). Používám tedy polootevřený miniskleníček /princip teplý a vlhký vzduch se hromadí pod kopulí odkud různě sestupuje a ovlivňuje výsevy (je udržováno mikroklima), spodní boční otvory pak zajišťují potřebnou tepelnou cirkulaci (odvětrávání), která funguje tehdy když vzduch v miniskleníčku je teplejší než v okolí a to v podzimním a zimním čase pod umělým teplým osvětlením je neustále/ (samozřejmě to určitě není to nejfunkčnější a nejjednodušší pro velkovýsevy, protože to potřebuje individuální technické nastavení osvitu, potažmo zdroje tepla, pro kontrolované malovýsevy - zejména pak semen, která vykazují problematičtější či sledované nakličování - přináší to však mnohem vyšší % úspěšnosti udržení semenáčků (díky 100% bezplísňovosti povrchu), takže lze vcelku snadno udržet i jednotkové výsevy), výhodou tu je, že není třeba používat při kultivaci žádnou chemii a to ani proti plísním, které se v takové kultuře v patogenní formě nevyskytují, resp. plísně jsou vždy všude, ale v polovětraných nádobách se prostě nedokáží rozvinout na povrchu, naopak jak jsem už uvedl jejich rozvoj pod povrchem půdy je přirozený a mnohdy prospěšný. Pokud by jsme udělali chemické ošetření, zničíme mykoflóru i v půdě a to může vést i k oslabení/snížení imunity semenáčů - ale toto jsou věci známé, pouze těžko v pěstitelské praxi postřehnutelné.

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 06 lis 2013, 15:55

Jak fungují a nakolik jsou rozdílní?

Jaké rozdíly můžeme pozorovat mezi vranečky (Selaginella lepidophylla) a choulivkami (Anastatica hierochuntica) z pohledu vodní bilance?

Vranečky, výše zmíněného druhu, jsou tzv. poikilohydrické rostliny, v buňkách nemají centrální vakuolu, jejich pletiva jsou složena pouze z malých buněk, které v období působení sucha stejnoměrně vysychají tak, aby nenarušily protoplazmu (=metabolicky aktivní živá hmota vyplňující buňku). Tyto buňky velmi citlivě reagují na okolní vlhkost, tedy pokud se vlhkost dostaví, vodní bilanci rychle doplní a rostliny plně asimilují (žijí). U nás v přírodě tento jev můžeme docela běžně pozorovat u řas či kapradin, tedy pokud necháte zcela na slunci vyschnout zelenou vláknitou řasu tzv. žabí vlas je zní rázem na troud vyschlá hmota, vůbec nepřipomínající živou hmotu. Jakmile ji však opět vložíte do vody, během chvíle obnoví svůj předešlý tvar i objem a žije dál. Podobně se narovnávají po dešti i sluncem vyschlé listy mnoha kapradin. Jelikož to jsou však rostliny bez vyššího komerčního efektu a legend, navíc zcela dostupné a všeobecně hojně rozšířené, jsou laiky i s touto vlastností zcela přehlíženy. Vraneček (Selaginella lepidophylla) patří mezi plavuně, tedy v širším pojetí také do vývojově starší větve kapraďorostů (Pteridophyta), takže mu tato vlastnost rozhodně není cizí, navíc tvary, kterých při změně vlhkosti nabývá, úspěšně podporuje komerční poptávku. Komerční nabídka samozřejmě nebude lidem radit, jak rostlinu zachovat co nejdéle, neboť čím více jich zahyne, tím více jich prodají (to může do budoucna ohrozit i přírodní populace neb lidí toužící vidět pseudozázrak, mnohdy je však efekt zklame, stále přibývá). Proto se na internetu objevují nesmysly typu, postavte ji do vody a ona bude 14 dní aktivní. Takovýto postup však často vede k tomu, že se tak akorát rozvinou plísně, které dosud živou rostlinu mohou spolehlivě zahubit. V přírodě totiž roste na dost suchých (semi-aridních) stanovištích, často i dost větrných, mnohdy i na před přímým sluncem krytých svislých skalních stěnách, kde se voda ani po silném dešti dlouho neudrží, na takových místech se plísně díky okolnímu suchu a větru neobjevují a rostlina může v poklidu asimilovat (žít) po nějaký čas v obdobích po dešti či za přispění mlh. Jeho drátovité kořeny slouží převážně k pevnému zachycení (v podstatě přiroste) se na skále a nemají primární účel koupat se za deště ve vodě, samozřejmě kořeny musí také získávat živiny, proto bez zakořenění nám nikdy doma neporoste. Přesto na místech, kde roste je živin dost málo a periodický způsob života ho tedy předurčuje k velmi pomalému růstu. Sem tam na internetu jsem se dočetl o tom, že ho někteří pěstitelé zasazují do humózní půdy ve skleníku, kde jim dobře roste. Nevím, neviděl jsem, ale není to přirozené, přirozené podle mne by mělo být pěstování typem kaktusaření, tedy v suchém neúživném substrátu, ideálně pak ho nechat přirůst na kámen a vodu dodávat rosením ve vegetačním období, tedy v období srážek v oblasti výskytu. Taková kultura může být na růst sice mnohem pomalejší, ale předpokládám, že o mnoho stabilnější, pokud se tedy tím nechceme živit...ikdyž odolnost vranečku proti "pěstebním přehmatům" bude asi značná a mnohé nám odpustí...podobně však jako kaktus nám nikdy neodpustí takové přelití, které by vedlo k uhnití či zaplísnění...tedy na závěr k vranečku moje rada: ...aktivujte ho namočením ve vlažné vodě (není vůbec třeba dlouhé doby, stačí chvilku, třeba tak dlouho jak u nás trvá déšť...1/4 hodinu či max. 1 hodinu...já ho stejně radši častěji stříknu rozprašovačem a funguje to taky), poté si připravte misku s oblázky, kterou zalijte vodou tak, aby oblázky z vody vyčuhovaly a na ně posaďte rozvíjející se vraneček, vlhkost vycházející z misky a počáteční namočení je dostatečné, aby se vraneček zcela rozvinul, přesto vraneček nebude přímo ve vodě a tedy nebude hnít či plísnit od báze (viz stesky v diskusích jak ta voda smrdí, ne tak to opravdu není normální), v této jednorázové proceduře stejně nikdy neporoste, proto je zbytečné mu trvale mokřit bázi (zbytečnost nesoucí riziko)...proces rozvití vranečku pak trvá pár dní, mnohem déle se pak zavírá...k zavírání samozřejmě už žádnou misku s vodou nepotřebujete, stačí ho mít v suchu, ale normálním, žádné sušení nad radiátorem... nakolik, resp. jak dlouho podobné zacházení bez přirozené asimilace na pevném místě vydrží nevím, většinou to laiky časem přestává bavit, někam ho schovají, když mají štěstí a počase ho zase objeví může být živý a proto se opět rozvine...každopádně nekonečné sucho určitě dokáže zahubit i tento vraneček, akorát zatím nikdo nevyzkoušel jak dlouhé musí být...k pěstování vranečku se vrátím až v příští sezóně, protože v tuto dobu to pro mne ani pro něj není produktivní, využiji až přirozeného tepla skleníku a použiji klasický kaktusářský přístup (on to zrovna taky není žádný drobek, je velký jak dost vzrostlé Gymnocalycium, takže v zimě se musím radši postarat o jiné, než o tyto, které mohou zimu zcela prospat)...

Tak, o vranečku jsem toho napsal dost, tak zpět k choulivkám (Anastatica hierochuntica). Choulivky nejsou rostliny poikilohydrické jako vraneček, nýbrž. tzv.homoiohydrické. Znamená to, že jsou stavbou buněk skoro jako normální, akorát se lépe dokáží vyrovnat s určitou mírou deficitu vody v buňkách, jakmile je však tato míra překročena rostlina odumře. V praxi to tedy znamená, že rostlina snáší suché aridní klima do určité meze bez příznaků ztráty turgoru (vadnutí) a po překročení rázem zahyne. Dříve než zhyne však musí zajistit vytvoření semen. Aby rozdělení krátkověkých suchu odolných rostlin bylo pestřejší můžeme rozlišovat na poušti ještě a) efeméry a b) pluvioterofyty. Efeméry, to jsou ty co velmi rychle vyrostou a taky velmi rychle zajdou (některé rostou i u nás), to však choulivka není. A proto je choulivka pluvioterofyt, tedy rostlina využívající ke svému životu příhodné období dešťů, bez obnovovacích pupenů, tedy množící se pouze semeny. No, ale jaký? Máme 2 typy: a) arido-aktivní a nebo b) arido-pasivní? Úvaha: Pro arido-aktivní napovídá to, že byly pozorovány živé choulivky i dvouleté, odborně se tomu říká tzv. dvousezónní jednoletky a spočívá to v tom, že první období dešťů způsobí vznik a vývoj rostliny, tato by pak přežila díky své zvýšené odolnosti mezidobí sucha, resp.alespoň některá její část v metabolicky aktivním stavu, a v dalším období dešťů by vývoj dokončila. Což vlastně u choulivky tomu tak není. Takže spíše půjde o arido-pasívní pluvioterofyt, tam veškerý vývoj proběhne v prvním období dešťů, podle jeho délky a četnosti to jistě bude variabilní - odtud pozorování dvouletých, avšak většinou už na konci prvního období bude zcela vyvinutá rostlina se semeny. Pak už není třeba žít a může zhynout. V dalším období dešťů pak zcela mrtvá a vysušená rostlina pouze průběžně odevzdává svoje semena a cyklus se opakuje...také zde rada: rostlinu Anastatica hierochuntica namočte na 3 hodiny do vlažné vody, jelikož je mrtvá, tak se není třeba bát, že se poškodí...poté ji vytáhnout a zapíchnout šťopkou třeba do polystyrenu, během velmi krátké doby se celá rozvine v rozložitý keřík a zde zázrak končí, za tu samou krátkou dobu co se rozvinula se za sucha i opět svine...nepoužívejte ostřikovač, je to zbytečné...proces funguje na jednorázové namočení nejlépe komplexním ponořením do vody...údajně tuto schopnost si rostlina udržuje cca 20 let...k výsevu semen je nutné semena "násilně" odebrat, sama je "bez deště" nepustí, ideální období pro výsev však je teplé a slunné období...

Rekapitulace - semenáč, stáří 1 týden, jelikož nejde o rychlou efeméru roste i semenáč zpočátku spíše jen středně rychle (na poušti, kde roste, často nemá žádnou rostlinnou konkurenci a vytváří na některých místech docela rozsáhlé monodruhové porosty). Pro srovnání: v miniskleníčku zároveň s Anastatica, v celku svižném tempu, nakličují i jednoděložné americké kandíky (Erythronium tuolumnense x Erythronium revolutum ‘White Beauty’) se zcela odlišnou přírodní ekologií, to jsou sice rostliny již vytrvalé, ale podobně jako efeméry jen s velmi krátkou asimilační periodou (v přírodě pouze než se olistí stromy nad nimi, poté zatahují, tj. cca 2 měsíce) a ty z těchto důvodů přirůstají o mnoho rychleji než Anastatica, jejíž prvotní strategie růstu semenáče příliš neodbočuje od jiných i vytrvalých rostlin rostoucích v aridních a semi-aridních oblastech. Zatímco sukulentní rostliny (vč.kaktusů) v této etapě života již pracují s pletivy, která dokáží absorbovat zásobní vodu a tím si připraví podmínky pro mnohem delší existenci v aridních oblastech, semenáče a ani dospělé rostlinky Anastatica toto nemají a proto jejich život na poušti nemůže být vytrvalý a po určité době, kdy se voda v pletivech spotřebuje a nová již nebude rostlinka uhyne (odhaduji, že asimilace v kultuře potrvá o něco déle než 1 rok). Proces a zejména střední rychlost počátečního vývoje semenáče Anastatica je, až na tu sukulenci, však docela podobný (závěr je pak samozřejmě zcela odlišný).

Obr. 22: Anastatica hierochuntica, nesukulentní semenáč, 1 týden starý, proces fotosyntézy v děložních lístcích probíhá naplno (potřebují ve dne světlo a teplo), hypokotyl dosáhl 4 cm a začal hrubnout, o čemž svědčí i přítomnost sotva postřehnutelných drobných trichomů (vody je v substrátu zatím dostatek - nezalévám však, udržuji pouze minimální stav podzemní vody v nejspodnější nádobě miniskleníčku, přesto přítomnost trichomů naznačuje, připravenost semenáčů efektivně získávat vodu i z evaporace půdy (odpařováním).

Obrázek

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 07 lis 2013, 19:05

Patogenní zpráva aneb kdyby šlo vše hned na poprvé nebylo by to tak zajímavé

Během experimentu, s nahodilým vyklíčením rostlin Anastatica hierochuntica (semena v minimálním odebraném počtu 3 ks byla pouze položena na vlhký substrát do miniskleníčku, kde byla už dříve naseta semena kandíků) samozřejmě dochází i k bohaté patogenezi. Pokusím se zde shrnout základní postřehy a odpovědět na prvotní otázky z tohoto pozdního výsevu, které pak využiji při dalších pokusech s kultivací, které však udělám až v řádné sezóně ve skleníku.

A: Lze ze semen získaných z mrtvých rostlin Anastatica hierochuntica pěstovat tyto rostliny i u nás?
Ano, lze. Rostliny obsahují životaschopná semena, která klíčí v krátké době na jakémkoli vlhkém povrchu bez dormance, optimální pěstební postup je nutné vyladit a odzkoušet až v období přirozené vegetace, neboť získání dospělé rostlinky prochází několika dalšími úskalími (však kedlubny také nevypěstujeme v zimě).

B: V jakém substrátu?
V experimentu jsem použil, aktuálně dostupný substrát, který byl po ruce, ve kterém byla primárně již vyseta semena severoamerických kandíků. Tento substrát nebyl tedy připraven přímo pro Anastatica neb na začátku experimentu mne především zajímalo, zda-li vůbec vyklíčí. Použitý substrát byl tedy více hlinitý, pořízený ze zahrady, chemicky neošetřený (kandíky klíčí v přírodě ve spadu listí a jsou tedy hodně odolné proti mykopatogenům), což i ukázaly neb za dobu experimentu jich v miniskleníčku vzešlo 11 a těší se prozatím velmi dobré kondici. Vlhký hlinitý substrát ze zahrady s nižším podílem písčitého materiálu, však pro rostliny Anastatica optimální není. Jelikož v našich oblastech roste velké množství domácích brukvovitých rostlin a ještě větší množství se pěstuje na polích (řepka) jsou naše půdy prosycené patogenními organismy napadající nejen brukvovité. Brukvovité však mají navíc u nás i své patogenní specialisty. Také v experimentu, který provádím nad minimálním počtem 2 semenáčů byla infekce po týdnu zaznamenána. Mykóza u brukvovitých probíhá několika způsoby. První, podobně jako u jiných rostlin, dokáže zničit kořenový krček a způsobit tzv. padání semenáčků, toto poškození je vcelku rychlé a konečné. Jiné způsoby, a jsou to často i nepravé mykózy, dokáží na brukvovitých rostlinách parazitovat i delší dobu, kdy rostliny oslabují, popř. na kořenech vytváří nádory, což nemusí vést až tak k rychlé smrti, avšak rostliny neprospívají, chřadnou a vývoj není optimální. Každopádně při kultivaci brukvovitých v umělých podmínkách, do jejichž taxonomické skupiny i Anastatica patří, se asi bez systémového fungicidu neobejdeme. Eliminaci možných spor pak také určitě zajistí mnohem vhodnější, hodně písčitý, tedy jemný minerální substrát, kde spory nejsou tak časté a nemají zde ani dostatek mrtvého organického humusu, který jejich rozvoji spíše napomáhá. V experimentu u menšího semenáče byla zaznamenána infekce, semenáč jsem očistil, vypreparoval (viz foto níže), udělal záznam, ošetřil fungicidem a přesadil mimo pěstební nádobu. Reakce semenáče na přesazení žádná, viz vyšší oddolnost k poklesu turgoru popsaná výše.

C: Kolik světla a tepla?
S teplem problém není, noční poklesy nevadí. Se světlem je problém velký, přírodní v tuto dobu je již nedostatečné a umělé, které používám je pro tyto rostlinky slabé (pro porovnání hodnoty osvětlení: umělá svítidla 400-750 lx, slunný den u nás 50.000 lx, slunný den na poušti 100.000 lx). Pouštní rostliny, které rostou přímo na slunci potřebují tedy mnohem více a takové osvětlení uměle nelze v tuto dobu nahradit (pokud člověk nemá profesionální pěstírnu s výbojkami, pro takové ty léčivé rostliny, které hýbou žlučí politikům, když vidí, že se z jejich pěstování neplatí žádné daně). Proto se rychle vytahuje jejich hypokotyl. Poměr délky kořenu vůči hypokotylu mi vychází již během prvního týdne nižší o 20%, toto vede k zeslabení hypokotylu na úkor délky, těžké děložní lístky se při dosažení cca 4 cm délky hypokotylu, začnou klátit a to už není dobré. Podobně se chovaly i mé dřívější podzimní/zimní výsevy pouštních nesukulentních rostlin ze Sonorské pouště. Naopak v pěstebních podmínkách skleníku v období sezóny, tedy pozdní jaro-léto pod přírodním osvětlením toto i u pouštních nesukulentních rostlin už nevzniká, takže lepších výsledků lze určitě docílit až sezónním pěstováním ve skleníku. Nadměrné vytažení hypokotylu jsem tedy zaznamenal jak u malého semenáče, tak i u velkého semenáče. Navíc se vytahují i řapíky děložních lístků. Podobný stav výsevu nutno již označit za nepřirozený, proto nadále zaznamenám pouze případné významné změny a experiment s pěstováním bude dokončen až v následné pěstitelské sezóně.

Obr. 23: Anastatica hierochuntica, a/ preparace semenáče s patogeny a růstovými deformacemi, b/ které jsou zejména patrné na zvětšeném kořenu (napadená pletiva v oblasti kořenového krčku s původcem, zúžené části kořene).

Obrázek

Obrázek

Obr. 24: Severoamerické kandíky, pro srovnání, kolik biomasy vyprodukují stejně staré jednoděložné rostliny s kratším obdobím asimilace v porovnání s drobounkými semenáči Anastatica. Tyto začínají nenápadně, ale rychle zaplňovat celý prostor pěstebního miniskleníčku. To, že tyto vám vyklíčí na podzim není tak těžko pochopitelné, když je ohřejete chápou, že krátký den je vlastně už jaro a tak klíčí (pochází z mírného pásu). Jelikož to jsou mrazuvzdorné trvalky, půjde jejich hlízy po zatáhnutí v sezóně přenést na zahradu, kde se jim biorytmus jistě srovná.

Obrázek

Milan H.

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Milan H. » 11 lis 2013, 09:03

Ahoj Petře, o jaký jde prosím tě kandík, zkouším je vysévat, líbí se mi všechny, tak se každý tip hodí :-)

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 11 lis 2013, 22:13

...ahoj Milane...tyto pokusný jsou běžný zahradní hybridy Erythronium tuolumnense x Erythronium revolutum ‘White Beauty’, taky jsem neměl představu jestli to bude klíčit, každopádně toto klíčí dobře...takže to budu venku vysévat přímo do záhonů...je tam nevýhoda v tom, že takové pokvetou až za pár let... :arrow:

Milan H.

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Milan H. » 03 pro 2013, 10:55

Ahoj Petře, díky za info, jak říkám, každá rada je potřeba. S potěšením jsem zjistil, že ty kalifornsko/oregonské druhy nejsou tak cholostivé na manipulaci jako evropský k. psí zub. Na jaře sem snad hodím foto klíčenců :-)

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 23 dub 2014, 21:02

Jarní etapa / duben - Anastatica hierochuntica
Skleníkový výsev tohoto druhu ukazuje výrazné vývojové rozdíly oproti umělým výsevům, které jsem dělal na podzim.
(konečné shrnutí poznatků bude však provedeno až tehdy, pokud se povede dovést úspěšně rostliny do konečné reprodukční fáze)

Popsaná pozorování:
a) klíčení - na vlhkém povrchu spolehlivě po 4 hod. (teplota stačí i +10 st.C), klíčivost 95% (resp. 100% s některými defektními, vlivem poškození semen při jejich vylupování z plodů)
b) substrát - osvědčil se nepraný (obsahuje i výživnou složku) říční písek (minerální křemenný bez vápence)
c) klíčenci bez problému vystaveni teplotám od -1,3 st.C do +45,3 st.C na přímém slunečním svitu
d) vývoj samozřejmě podporuje vysoká teplota, za nízké spíše stagnují či se vyvíjejí pomaleji (ideální je tedy vysokoteplotní skleník s maximem slunce bez jakékoli ochrany)
e) při maximální slunečné expozici je týden starý klíčenec vysoký pouze 1-2 cm (výrazná odlišnost od podzimu), hypokotyl výrazně červenofialový, kořínek pískové barvy, listy se stáčí tak, aby vznikal efektivní stín
e/p) podzim - při výsevu na podzim se semenáče velmi brzy abnormálně vytáhly (oslabily), kultura se stala nestabilní i díky nevhodnému hlinitému substrátu
f) zálivka - ideálně spodem (spodní voda jim stačí), vyřešeno korýtkem a výsevem na pahorky, po zalití korýtka zmizí voda pod pískem, kde si ji kořínky najdou, ikdyž voda zcela vyschne dokáží semenáče přežívat i při maximech + 45,3 st.C bez poklesu turgoru (velmi vysoká odolnost, nevím jak dlouho/není důvod to testovat), každopádně k dalšímu růstu je vždy nějaká voda potřebná, povětšinou dodávám až večer
g) vývoj pravých listů nad děložními lístky pozorován až při příchodu vysokých teplot, není tedy jisté, zda-li vývoj je možný i při nedostatečných podmínkách např. pokojových (může dojít k přerušení či pozastavení vývoje)
h) vliv patogenů na písku je nulový, protože při +45 stupňových teplotách tam nepřežijí, resp. nejsou aktivní ani řasy (není problém tedy ani s jiným plevelem či houbami)
ch) za výše popsaných podmínek rostliny vykazují plynulý a stabilní (bezztrátový) růst

Obr.01: Pro pěstování na jaře bylo pro rostlinky připraveno "umělé vádí", tedy středněhrubý nahromaděný písečný substrát (s nepranou prachovou tedy i trochu výživnou složkou), který je situován na okraj sekundárního vodního zdroje (simuluje okraj louže na přímém slunci), který přechodně poskytuje jen malé objemy spodní vody, to vše v teplotách od -1,3 st.C (noci v prvních dnech klíčení) až po +45,3 st.C (denní maxima ve skleníku na jarním slunci, tyto vysoké teploty semenáče snesou i ve věku velmi brzy po vyklíčení), v kultuře se nepoužívá žádná umělá chemie (semenáče nahoře staré asi +20 dní, dole +10 dní)

Obrázek

Obr.02: Bližší pohled na starší semenáče ve fázi, kdy zkončil podzimní experiment, tedy v období tvorby nadděložních částí (prvního pravého listu).

Obrázek

Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 63 krát
Kontaktovat uživatele:

Re: Hygroskopické rostliny pouští a polopouští

Příspěvekod Petr z Čech » 27 dub 2014, 19:53

...a mám tu další dilema...necelý měsíc staré semenáče začínají aktivně stavět svoje trvalé orgány, které se od dočasných výrazně liší. Zatímco děložní lístky jsou holé a ke své ochraně využívají zejména fialová barviva a orientaci (jak je na 2.snímku patrné, při nerozvinutí trvalých listů tyto nedokáží vysokým teplotám dlouhodoběji odolávat, nejdříve zcela zfialoví, posléze uhyne), naproti tomu trvalé listy jsou dole hustě, navrchu méně hustě, ale dost bíle plstnaté, v tomto věku se bílou plstí pokrývají i fialové hypokotyly....kořen ani u dospělých není příliš vyvinutý, resp. nikterak moc rozsáhlý (spíše má funkci kotvící)...a z čeho tedy dilema....

>>> kořen nasává vodu zejména v prvním období semenáče, tedy nějakou (asi relativně krátkou) dobu po dešti, kdy je blízké okolí vlhké
= předpokládám aspoň do rozvinutí prvních trvalých listů (pokud bych semenáčům stále dodával další a další spodní vodu velice rychle překročím dešťové limity pro jejich pouštní oblasti výskytu a pěstění by se stalo nepřirozeným), také lze předpokládat, že po měsící i v přírodním vádí voda do hloubky (pro mělce kořenující) vyschne, či klesne do podzemí mimo dosah relativně krátkých kořenů
= dilema tedy spočívá v tom jak nadále zalévat tyto pouštní rostliny, pro tento experiment zkusím tedy nejdříve simulovat pouze noční rosu po vyschnutí spodní vody (po orosení kapky vody vězí ve lžicovitě prohnutých děložních lístcích a postupně sklouzávají (nastaví se do šikmé polohy vůči středu) do středu rostlinky, plstnaté listy i hypokotyl také zachycují drobnější kapky)...tak uvidím jestli na kapkách vody přežijí...aktuálně +6 až +8 st.C noc / + 45 st.C den, plný svit

Obr.: a/ necelý měsíc staré semenáče ve fázi rozvoje trvalých listů, snáší i úplné vyschnutí písčiny až se v ní tvoří praskliny (tedy 0% vody, vysoká povrchová teplota), b/ pokud dojde k jakékoli vývojové vadě (zde nezapočal růst trvalých listů), rostlinky během několika dní na slunci uhynou, ale i přitom se snaží bránit (zde normálně vyvíjející se semenáč vedle vadného)

Obrázek Obrázek


Zpět na „Ostatní příspěvky - Ostatné príspevky“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti