myslím, že jsem našel to co jsem hledal...zatím to pracovně nazývám částečná sukulence na chylokaulu (což dost možná je evoluční prvostupeň sukulence, která se později mnohem více rozvinula u vývojově mladších kaktusů)
Období před vznikem epikotylu: (u kaktusů několik dní až týdnů)
1. nesukulentní rostlina nemá v této fázi vývoje jiné možnosti získávání energie pro růst, než-li ze zásob ze semene či příjmem látek (přes kořeny), záření apod. z vnějšího prostředí, tudíž pokud ji tyto zdroje vezmeme (př.vystavíme ji po nějakou dobu suchu, ona tyto zdroje spotřebuje), tak s největší pravděpodobností následně uschne, zajde (všechny kaktusy a to bez výjimky jsou však již v této, často velmi rané fázi vývoje sukulentní na úrovni stonku (chylokaulu=sukulentní stonek), pouze se liší stupněm vývojové úrovně sukulence)
Vůbec mi zpočátku nebylo jasné jak je to u Pereskií, které se řadí na začátek kaktusové rodiny a nemají na první pohled výrazně sukulentní stonky, resp. mluví se zde o částečné až žádné sukulenci, kořenovou sukulenci Pereskií zatím neberu na zřetel, neboť ta, stejně jako u jiných kaktusů, vzniká až mnohem déle a její význam je až pro starší rostliny. Přesto i tak Pereskia hravě zvládá několikatýdenní období sucha ve věku již jen několika málo dnů až týdnů po vyklíčení, tedy ještě v době kdy nemá vytvořený ani epikotyl, děložní lístky jsou vesměs také nesukulentní, kořenový systém v tomto věku není významně odlišný od jiných nesukulentních rostlin.
2. pokud tomu tak je musí být sukulence u Pereskií schovaná ve stoncích (zde ještě hypokotylu, tedy článku podděložním), ono je to tak slabé, že to zpočátku není ani vidět (viz starší foto zpočátku zcela zeleného hypokotylu), kór když ještě člověk má pro srovnání sukulence v hlavě jen ty tlusté semenáče "běžných" typů kaktusů, přesto po 6 týdnech růstu (stále se ještě nezačal vyvíjet epikotyl) se jednotlivé části hypokotylu i u Pereskia vyprofilovaly, Pereskia tedy na rozdíl od podčeledí opunciovitých (na celém hypokotylu je nízká sukulence, děložní lístky jsou pak vysoce sukulentní) a kaktusovitých (vysoká sukulence jak u hypokotylu(až na pár výjimek) tak děložních lístků) vytváří rozdělený hypokotyl z pohledu sukulence, spodní část je širší (na obrázku je velký kontrast vůči slabému kořenu), tato silnější část je dle mne sukulentní, později mění barviva; naproti tomu horní část hypokotylu, přecházející v nesukulentní děložní lístky, je užší, dle mne nesukulentní a i podle jejího zelenavého zabarvení je zřejmé, že přebírá více funkci získávání energie fotosyntézou přes chlorofyl. Přesto ikdyž je u Pereskia sukulentní pouze spodní část hypokotylu, tato zcela dostatečně plní funkci zásobní a umožní mladé rostlince přežít období sucha - jde tedy nejspíše o nejnižší stupeň sukulence, jaký u kaktusů existuje.
